Mšeno – Veslování patří sice ke krásným, ale hodně tvrdým sportům. Kdo v něm chce uspět, musí podstoupit náročnou přípravu nejen na vodě, ale i na suchu. Pokud adept veslování nabídne poctivost v přípravě, může se nakonec dostat i do posádky v české reprezentaci. To se letos podařilo mšenskému mladíkovi Matěji Machovi, s nímž jsme si povídali o jeho sportovní kariéře.

Kdy tě poprvé oslovil sport z hlediska zájmu?
Už jako malý kluk jsem začal chodit do mšenského Sokola, kde mne při všestranné přípravě vedl například pan Kovacs. Ale poměrně brzy jsem začal dělat judo v mělnickém oddílu, který se chvíli držel i ve zdejší sokolovně. Pro malý zájem se tréninky bohužel přesunuly zpátky na Mělník.

Myslíš si, že tyto dvě sportovní disciplíny byly pro tebe dobrým základem?
Určitě. Jak v Sokole, tak při judu jsem se naučil ovládat svoje tělo, což je výhoda proti kamarádům, kteří odmalička rovnou veslují. Byť musím přiznat, že třeba judo jsem zpočátku nebral úplně nejpoctivěji.

Plnohodnotný vztah ke sportu, kterým se později stalo veslování, jsi získal až mnohem později... Na úplném konci 9. třídy – to už jsem chodil na mělnické gymnázium – jsem pro sebe objevil veslování. Jeho základy jsem začal nabírat ve veslařském klubu v Mělníku, za který jezdím dodnes.

Přesto tě v mělnické loděnici často nevidíme, že?
Já vesluji v Praze pod pražským trenérem na lodi, kterou mám půjčenou z Mělníka. Je to pro mě výhodné z časových i jiných důvodů, v Mělníku totiž nemám vhodného partnera pro závodění i trénink.

Mohl bys přiblížit své veslařské začátky?
Začal jsem jezdit dvojku bez kormidelníka. První závod bylo mistrovství republiky na dlouhé trati, kde jsem si s Lukášem Laubem vybojoval další postup. Z naší pětičlenné party jsme v současnosti zbyli dva, já za muže, on za dorost.

Pojďme probrat tvou přípravu. Kolikrát týdně trénuješ?
Trénujeme šestkrát až sedmkrát týdně, většinou dvakrát denně. Ráno mám trénink, pak následuje škola, trénink a zase škola.

Zmínil jsi školu. Jaká to je?
Začal jsem studovat 1. ročník České zemědělské univerzity v pražském Suchdole, obor územní plánování. Vzhledem k tréninkům je pro mne nevýhodou velká vzdálenost a poloha na kopci (smích). Ale musím přiznat, že mne škola baví. Zabýváme se především technickým kreslením – rukou i na počítači.

Vraťme se na vodu. Který největší úspěch jsi zaznamenal v už zmiňované dvojce bez?
Určitě to je letošní výhra na MČR na dlouhé trati (6 km) v kategorii do 23 let, v celkovém pořadí jsme s Martinem Musilem skončili pátí. Tento úspěch nám přinesl nominaci do osmiveslice, která pak jela na MS a ME v kategorii U23.

Zmínil jsi osmiveslici. Je pro tebe jedno, na jakém postu v ní sedíš?
Určitě to jedno není. V osmě sedávám uprostřed, na místě, kde se čtyřem veslařům říká „motor“. Zde sedí většinou fyzicky nejzdatnější jedinci. Místo vrchní dvojky obsazují techničtější typy. Spodní dvojka je důležitá v dodržení stálého tempa, jakákoli iniciativa k případnému zrychlení musí přicházet od ní.

Rozhodně ovšem nejedete na plný „céres“ od startu až do cíle...
Závod na osmě trvá kolem pěti a půl minuty, takže to je strašný kalup. Člověk se na startu nadechne a „umře“ v cíli (smích). Navíc kormidelník může využít GPS, díky reproduktorům v celé lodi ho dobře slyšíme.

Přinesly letošní úspěchy i pozvánku do reprezentace?
Myslím, že nám s Martinem Musilem vedle výhry na dlouhé trati pomohl fakt, že si nás vzal pod křídla trenér Petr Blecha, bývalý hlavní trenér Dukly, který nyní působí v ČVK Praha, kde mám možnost trénovat i já. Kariéru mi trochu přibrzdilo svalové zranění, proto jsem se nemohl zúčastnit reprezentačních testů, ale pro dobré předcházející výsledky se mnou bylo počítáno. Nakonec jsem byl anglickým trenérem Simonem Coxem zařazen do reprezentace.

Cesta na šampionát tedy byla otevřená...
Vybraná sestava i se mnou naštěstí přesvědčivě vyhrála na MČR v Račicích, takže jsme dostali zelenou na MS do 23 let v bulharském Plovdivu. Před startem jsme pomýšleli hodně vysoko, ale už v rozjížďce se potvrdilo, že konkurence na tom byla hodně dobře. Navíc čtveřice z naší posádky byla v U23 teprve prvním rokem. Ve finále B proti Novému Zélandu, Rusku, Itálii a Polsku jsme skončili druzí, takže celkově to bylo 8. místo.

Dalším prubířským kamenem se stalo mistrovství Evropy v Polsku, že?
Po doplnění kádru o dva nové kluky jsme zjistili, že toto složení bylo ještě silnější než na MS. Výsledkem byla „bramborová“ placka, tedy 4. místo za Rumunskem, Velkou Británií a Francií. Těšilo nás, že zde jsme přesvědčivě zvítězili nad Poláky, které jsme na „svěťáku“ porazili jen tak tak.

Jaké máš soukromé plány na příští sezonu?
Určitě chci pokračovat s kolegou Musilem na dvojce pod trenérem Blechou, kde pro nás vidím šance na dobrá umístění nejen v juniorech, ale třeba i v seniorech. Zde to bude určitě těžší, ale systematickou prací bychom toho mohli dosáhnout. Na osmě bych chtěl napřesrok jet finále A na mistrovství světa v běloruském Brestu. Doufám, že postavíme takovou posádku, která to dokáže.

Karel Horňák