A soudit bude živé i mrtvé...
Podzim je již v plném proudu a počasí přímo vyzývá k tomu, aby člověk vzal do ruky knihu. Když v ní navíc bude trochu napětí, určitě to neuškodí. Vždyť bát se v bezpečí svého domova je dobrý trénink srdce.
Mistrem dokonale dávkovaného napětí je mezi současnými autory nepochybně Jo Nesbø (*1960), norský spisovatel, jehož jméno se stalo doslova synonymem pro žánr tzv. severské krimi. Proslulost mu přinesla především již jedenáctidílná série, jejíž jednotlivé části spojuje ústřední postava vrchního komisaře Harryho Holea, nicméně i jeho další počiny na poli výše zmíněného žánru stojí za povšimnutí.
K těm novějším patří román Syn (2014, česky 2015). Název evidentně odkazuje k jinému synu s velkým S – Ježíši Kristu, který stejně jako hlavní postava, feťák a vrah Sonny Lofthus, vzal na sebe hříchy ostatních. Sonny, s nímž se seznamujeme v cele státní věznice v Haldenu, na sebe opakovaně bere vinu za hříchy, které nespáchal. Ale tato rovnice má ještě druhý konec. Stejně jako se v nejznámější křesťanské modlitbě o Ježíši říká, že bude soudit živé i mrtvé, i Sonny vyjde z vězení jako spravedlivý soudce. Buddha s mečem, to je přezdívka, jakou si vyslouží. Ale proč na sebe vzal roli samozvaného soudce? A co jeho osamělé tažení znamená? Proti jakým přízrakům bojuje? Na tyto otázky už hledejte odpověď sami prostřednictvím Nesbøova textu. Mohu jen prozradit, že pokud bychom chtěli najít nejzkorumpovanější policii
v Evropě, evidentně musíme zamířit do Osla.
(vkv)