Mšeno - V posledním závodě sezony, který se jel na tratích v okolí Mšena, potvrdil mšenský junior Adolf Živný mladší zisk titulu mistra České republiky. Jezdec, který patří k velkým nadějím českého motoristického sportu, však nezávodil výhradně na tratích v České republice, ale i na evropských kolbištích.

Z osmičky závodů seriálu mistrovství republiky jsi musel absolvovat všechny?
Ano, úplně všechny, aby mi „neutekly“ body. Z osmi závodů jsem ve své třídě sice vyhrál jen tři, absolutně ani jeden, ale vyrovnané výkony mi nakonec přinesly titul mistra. Nemohu však opomenout důležitý fakt, který mi pomohl k titulu. Největší soupeř Kryštof Kouble, který byl suverénní po celou sezonu, měl na konci jen trochu smůly. Kdyby se nezranil, myslím, že bych titul zřejmě nezískal. Kryštof je dobrý kamarád, takže mu to vůbec nepřeju. Spíš mě tahle situace mrzela, než aby mě těšila. Ale i tohle k našemu sportu patří.

Kromě domácího seriálu ses zúčastnil i mistrovství Evropy...
Celkem to byly čtyři závody. V portugalské Gouveie se mi přes velká očekávání vůbec se nedařilo (zisk 2 bodů). Co mě nejvíc zaskočilo? Já sám sebe. Můj přístup byl spíše laxní, takže jsem psychicky nebyl schopen závodit. Přitom předchozí generálka v německém Dahlenu naznačovala dobrou formu. Při druhém závodě (Paikuse, Estonsko) jsem vůbec nebodoval. Zde jsme ani nedoufali v lepší výsledek, jeli jsme tam spíše na zkoušku, protože se celá soutěž jela výhradně na písku. Se všemi jsme se shodli na faktu, že takový terén u nás ani nenajdeme, snad jen u Mácháče na pláži (smích). V německém Burgu (8 bodů) se začalo trochu blýskat na lepší časy, ve své kategorii jsem v obou dnech obsadil 12. místo, ale pro mne to byl rozhodně nejtěžší závod. Pro mne nejúspěšnější byl čtvrtý podnik seriálu na východním Slovensku, na tratích, kde jsem v minulosti jel i Šestidenní. Gelnica pro mne byla nejjednodušší, protože povrch se blížil mšenskému okolí. Celý závod jsem celý víkend užíval, připsal jsem si 32 body, což stačilo celkově na 10. místo.

Významným podnikem bývá každoročně Šestidenní motocyklová soutěž. Jak si ji užívá mšenský jezdec?
Letos jsem absolvoval Šestidenní, která se jela v jihofrancouzském Brive-la-Gaillarde, v oblasti mezi Lyonem a Bordeaux, v blízkosti hranic se Španělskem. V prvních dvou dnech se mi při dlouhém enduro testu příliš nevedlo. Ve třetím dnu se vše otočilo jak přesýpací hodiny. Začal jsem jezdit pětadvacáté časy ve své třídě, což znamenalo podstatné zlepšení. V celkovém pořadí jsem ve své třídě E2 skončil šestadvacátý, v absolutním pořadí to byla 69. příčka a v soutěži týmů 9. místo.

Šestidenní jsi jel letos už potřetí. Kam bys ji zařadil z hlediska obtížnosti?
Podle tratí jako nejlehčí ze všech, ovšem podle výsledků, které byly dost podobné jako předtím ve Španělsku, to nebylo z mého pohledu úplně úspěšné. Očekával bych spíše nějaký pokrok, který se bohužel nedostavil.

Na jakém významném podniku jsi ještě startoval?
Na závěr sezony jsem se zúčastnil svého úplně prvního závodu mistrovství světa v německém Zschopau, necelých 50 kilometrů z Chomutova. Jelo se na tratích s větším množstvím kamenů, což mi ani tak nevadilo, ale enduro test „zpříjemňovaly“ napadané větve, což nebylo vůbec jednoduché. Z tohoto pohledu nebyl osmibodový výsledek z obou dnů (dvakrát 4 body) vůbec špatný, považuji ho za ohromný úspěch. I když jsem skončil ve druhé polovině startovního pole, nejezdil jsem na jeho chvostu a bojoval jsem celý den o cenné vteřinky.

Čím se zabývá terénní jezdec v současné době?
Řeším své působení ve škole (bakalářské studium na Technické univerzitě v Liberci, obor strojní inženýrství), protože kvůli posledním dvěma závodům jsem tam hodně zameškal. Vlastně jsem kvůli škole na MS do Německa ani nechtěl jet, ale z reprezentace mě oslovili, abych tam startoval, takže jsem vlastně ani odmítnout nemohl. Nicméně bych si studium prodlužovat nechtěl, přál bych si ho dokončit ve tříleté lhůtě.

Jak moc je náročné?
Velmi, především časově. Stojí to celé noci příprav před zkouškovým obdobím, abych dohnal to, co jsem v průběhu roku zameškal kvůli motorkám. Navíc téměř všichni spolužáci jsou ochotní pomoci s vysvětlením nějakého problému se studijní látkou.

Jaké jsou plány do roku 2018?
Hlavním cílem budou čtyři závody mistrovství Evropy, kde bych chtěl uspět především ve druhém závodě, který se jede v Rumunsku. Právě tady bych si závod chtěl náležitě užít, protože na rumunských tratích jsem na „Evropě“ začínal. Doufám, že mi tento závod přinese výraznější úspěch.

Karel Horňák