Praha – V červencovém čísle Mšenska publikoval šéfredaktor Jiří Říha rozhovor, v němž Dr. Josef Šebesta, učitel sólového zpěvu ZUŠ Mšeno, řekl: „Aby mohl žák správně a esteticky zpívat, musí se naučit mluvit, tedy deklamovat, neboť klasický zpěv je jen melodickou deklamací, musí se naučit koordinovat své pohyby, musí vnímat příběh v písni a dokreslit jej mimikou a zabarvením hlasu, musí intonovat, musí dát svému vystoupení dramatický ráz. To vše se hodnotí na pěveckých soutěžích a přijímacích zkouškách na konzervatoře. Představa, že se stačí postavit a nehybně až unyle cosi zazpívat, je mimo realitu. Zúžená oblast hrtanu je schopna vyloudit hlas, avšak není schopna mu dát emoce, příběh, radost. Abychom těchto atributů dosáhli, musíme do hlasového projevu zapojit celou osobnost, jež vzniká narozením. Čím dříve zahájí dítě studium zpěvu, tím je větší šance na jeho komplexní umělecký rozvoj.“

Matěj Haken zahájil studium v ZUŠ Mšeno jako šestiletý, v klavírní a pěvecké třídě zároveň. Dnes, po pěti letech poctivé a zodpovědné práce, se Matěj řadí mezi velké pěvecké talenty napříč Českou republikou, což dokázal v pátek 19. října v rámci XV. ročníku Písňové soutěže Bohuslava Martinů v Praze. Tato soutěž je podporována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a řadí se mezi nejvyhledávanější, o čem svědčí účast dětí z celé ČR. Matěj soutěžil ve věkové kategorii 10–12 let a získal druhou cenu.

Matěj Haken zpíval povinnou píseň Kuře od Bohuslava Martinů, jako druhou zařadil lidovou píseň Což se mně, má milá v úpravě od svého učitele a jako třetí zpíval píseň Vrabčáci od Jaroslava Křičky. Druhá cena, kterou mu přisoudila sedmičlenná porota, je tedy zaslouženou odměnou za pět let cílevědomého úsilí. Na klavír Matěje doprovázel Pavel Šebesta.

Pro letošní školní rok se Matěj připravuje na pěveckou soutěž MŠMT (9. února), na Dětskou pěveckou soutěž Josefa Křičky (24. března), na Duškovu pěveckou soutěž (duben). Vrcholem bude soutěž Pražský pěvec, kterou v červnu pořádá Dětská opera Praha. ZUŠ Mšeno přeje Matěji Hakenovi „Zlom vaz!“

Karel Horňák