Mšeno - Vztahy mezi Čechy a Němci nebyly vždy dobré a naopak ani špatné. Měnily se v průběhu dějin. Na přednášce Češi a Němci, která se v pátek 13. října konala na sále mšenské radnice, o tom hovořili ředitel Státního okresního archivu v Mělníku Dalibor Státník, jeho kolega Pavel Fiedler a česky mluvící německý historik Adreas Wiedemann.

Prvním řečníkem, kterého uvedl moderátor večera, mšenský evangelický farář Michal Šimek, byl Dalibor Státník. Účastníkům přednášky nastínil vývoj vztahů mezi oběma národy už od časů kolonizace v době Přemyslovců až po odsun Němců z československého pohraničí. Zmínil i reakce Čechů a Němců na vznik Československé republiky. „Máme v archivu desítky českých i německých školních kronik, v nichž je možné právě v této souvislosti objevit značné rozdíly. Zatímco v českých kronikách učitel popisoval vznik republiky jako nejkrásnější den, v německých není tato událost vůbec zmíněna. Pokud ano, tak formou hořekování prohrané německé války,“ přiblížil Dalibor Státník, podle něhož oba národy nikdy nebyly úplně oddělené. „Vždycky vznikala českoněmecká manželství. Známe případy rodin, které byly národnostně rozrůzněné tak, že někteří členové rodiny se hlásili k Němcům, jiní k Čechům. Třeba podle toho, kterého z rodičů měli raději,“ doplnil ředitel mělnického archivu.

Německý historik Andreas Widemann, který žije 18 let v České republice, přiblížil postupné a dost komplikované osídlování Sudet. Češi začali podle něho v menší míře zabírat usedlosti vyhnaných Němců už krátce po válce. Mnohdy se ovšem stalo, že se tam někteří vychytralci přišli pouze obohatit, domy vyrabovali a zmizeli. „O to samozřejmě stát nestál. Následně proto vznikl osídlovací úřad, který měl celý proces na starosti. Nikdy se ovšem nenašlo tolik lidí, kteří by nahradili odsunuté obyvatelstvo,“ konstatoval historik a dodal, že stát se obtížnou situaci snažil částečně vyřešit tím, že do Sudet zval nejen Čechy z vnitrozemí, Slováky, ale i takzvané reemigranty, což byli většinou už potomci Čechů, kteří odešli před desítkami let do Volyně, Francie, Rakouska, Polska a Německa. „V případě Německa to byl tak trochu paradox, protože ti lidé už mnohdy ani neuměli česky, i když měli české kořeny. Odsunuté Němce tak v podstatě nahradili opět Němci,“ poznamenal německý odborník na osídlování Sudet.

Především na průběh osídlování Olešna se zaměřil Pavel Fidler z mělnického archivu, který přečetl svůj referát doplněný medailonky některých původních i nových obyvatelů obce. Příchod nových osídlenců do Olešna podle něho začal už v prvních měsících po skončení války. „Byli to například lidé z Veltrub, Chotusic, Kadlína, Mšena a dalších obcí, přičemž osídlovací akce v Olešně skončila v létě roku 1949,“ popsal archivář. Většina usedlostí i přes snahy osídlovacího výboru bohužel nakonec sloužila pouze k rekreačním účelům. Trvale v obci zůstalo pouze několik lidí.

Na závěr besedy dostali slovo účastníci, kteří přednášejícím položili několik dotazů.

Jiří Říha