Lobeč - Skvělá hudba, divadlo, výstavy, dobré jídlo, pivo a velká dávka nostalgie. Nic z toho nescházelo na sedmém happeningu v lobečském parostrojním pivovaru, který na travnatou plochu před pivovarem i do jeho nitra lákal návštěvníky druhý den letošního září.
Letos uplynulo deset let od chvíle, kdy zchátralou památku, stojící smutně v centru Lobče, koupili manželé Jana a Pavel Prouzovi a začali s její náročnou obnovou. Ta přitom stále pokračuje. S pivovarem, jeho historií a návratem do života začali Prouzovi zájemce seznamovat právě na alternativních akcích, které nazvali Pivovar Lobeč Happening. Ať už pod slovem happening vidíme sešlost lidí, kteří se zajímají o průmyslovou architekturu, nebo si pod ním představíme, že se v pivovaru stále něco odehrává, ani v jednom se nespleteme. Hned na prvním happeningu, který se konal v září 2011, se totiž návštěvníci podle Pavla Prouzy mohli přesvědčit o tom, že plány pražských architektů nejsou jen pouhými povídačkami. „Kolem komína stálo lešení, byla rozebraná střecha, takže bylo jasné, že to začíná jít správným směrem. Na první happening stále vzpomínáme, přišel nám nejzajímavější,“ vzpomínal majitel a správce pivovaru.
Ani letošní slavnost před pivovarem ovšem nebyla bez zájmu. Cestu si do Lobče našli nejen ti, kteří si chtěli prohlédnout měnící se památku, ale i ti, kteří měli chuť na Lobečské. Tentokrát pro ně sládek Václav Kopecký s podsládkem Petrem Malým připravili opravdovou specialitu - nakouřený ležák. „Je to pivo, které se snaží trochu připomenout, jak se připravovala dřívější piva. Především pak slad - naklíčené zrno se totiž sušilo v podstatě dřevěným kouřem, takže to v něm zanechalo výraznou stopu,“ líčil Pavel Prouza a připomněl, že ležák ze sladů připravovaných na bukovém kouři lidé v pivovaru běžně neochutnají. „Je to zajímavé. Člověk si ale dá jedno, vyzkouší to, ale další už si většinou neporučí, takže se k němu určitě nějakou dobu vracet nebudeme,“ dodal s úsměvem správce lobečské dominanty.
Zajímavější pivní specialitou je Gruit, který ve sklepě nové lobečské provozovny dozrál teprve nedávno. I to je pivo, které se snaží napodobit stará česká piva. „Je vařené s podílem pšenice, svrchně kvašené a tím podstatným je, že je kořeněné směsí hořkých bylin, které jsme o prázdninách nasbírali v Kokořínském údolí. Vaříme jej pouze jednou za rok na konci léta,“ doplnil Pavel Prouza.
V Mšensku se brzy dozvíte i o tom, jak pokračuje obnova pivovaru.
Jiří Říha