Alsasko zdobí krásné hrázděné domy
Přírodě a vesničkám jsme se už věnovali, je třeba navštívit také města. Budu se vyhýbat velkým. O těch je známo dost, ale všude se dají nalézt malá sídla, která turistu zaujmou mnohem víc.
Nepojedeme daleko, stačí projet západním směrem Německo, překročit Rýn a vítá nás francouzská oblast Alsasko. Země, kde se v nadvládě střídali Němci a Francouzi. Obyvatelé se dnes považují za Francouze, úřední řečí je francouzština, domluvit se dá německy a alsasky, to je něco mezi oběma jazyky. Destinace je známá především svou specifickou architekturou, vesnice a historická jádra měst tvoří nekonečné množství hrázděných domů, i přes své stáří dokonale udržovaných.
Projedeme oblast zvanou Vinná stezka, ležící v rovině na západ od Rýna. Tu brzy střídají strmé srázy pohoří Vogézy, vzniklé při Herzinském vrásnění na konci prvohor. Právě takový krajinný typ vyhovuje pěstování vinné révy, ať se koukám jakýmkoli směrem, nic jiného nevidím. Pouze výše položené stráně Vogéz využívají jako pastviny pro hovězí dobytek. Míříme jižním směrem a navštívíme několik měst. Právě v nich obyvatelé stavěli v německém stylu už od šestnáctého století hrázděné domy. Jeden hezčí než druhý a díky dokonalé údržbě vypadají dnes jako právě postavené. Základem je trámová konstrukce. Tu zhotovili nejdřív a plochy mezi trámy vyzdili cihlami, někde i menšími kameny. Omítka, barevný nátěr, vysoká střecha a bylo hotovo. Trámy jsou samozřejmě vidět a mnohé zdobí nádherná dřevořezba a sošky. Ani nestačíme všechnu tu nádheru obdivovat. Během šesti dnů jsme zvládli podrobnou prohlídku několika měst.
Začínáme na severním okraji Vinné stezky v Obernai. Odtud začínala přepravní cesta pro víno a opačným směrem se zásobovali ostatními potravinami. Proč pěstovat něco jiného, když z vína plynuly značné zisky a vše další potřebné si místní koupili. Prošli jsme další města Thann, Kaysersberg, Eguisheim, Colmar, Riguewihr a Ribeauvillé. Nádhernými domky města přímo překypují, mezi nimi spousta restaurací, vináren, pořád je co obdivovat. Obyvatelé jsou přívětiví a všude na trzích nebo v otevřených prodejnách dávají své znamenité výrobky ochutnat. Stačili jsme ještě navštívit na kopci stojící hrad Haut Koenigsbourg, absolvovat dvacetikilometrovou hřebenovku po Vogézách, vše za krásného počasí.
Nemohli jsme opomenout projít volně přístupné vinice, ochutnat v té době dozrávající plody a samozřejmě navštívit i jeden středověký vinný sklep v Eguisheimu. Dodnes používaný prostor je chloubou města. Víno i doprovodné chuťovky mají výborné, strávili jsme tam s panem sklepmistrem Brunem Hertzem krásný večer. Víno, zde většinou bílé, je vynikající. Frantíci to zkrátka umějí a nikdo jiný je nepřekoná, to jsem si ověřil i v jiných francouzských vinařských oblastech. Taky ho tu všude pijí jako my vodu.
Poslední den se konal v Ribeauvillé tradiční pochod masek s průvodem, alegorickými vozy, kapelami v krojích, strašidly a čerty. Pětihodinová akce, zase s ochutnávkou, jedinečná záležitost. Do města velikosti Mšena se vždy poslední neděli v září nacpe čtyřicet tisíc hostů, zahltí ulice a den končí bujarou oslavou. To by ale bylo na samostatné vyprávění. Nemohu se ani podrobně rozepsat o všech městech, prostor novin je omezený, tak ať raději promlouvají obrázky...
Zdeněk Bergl