Mšeno – Druhou červencovou sobotu se na mšenském plochodrážním stadionu znovu sešli fanoušci mopedů Stadion, aby na zdejším oválu bojovali už potřinácté v seriálu rozjížděk mistrovství světa v této disciplíně.

„Letos to nebylo vůbec jednoduché,“ říká Jiří Slezák starší, člen pořádajícího Veteran Clubu Mšeno. „Připravit areál po roční pauze, v níž se tu neodjel jediný plochodrážní podnik, dalo dost práce. Ovál, depo, ozvučení, startovací věž a v neposlední řadě zpojízdnit kropicí vůz nám dalo docela zabrat, ale když se chce, dá se udělat cokoliv.“

Chmury na tvářích organizátorů rozehnalo „objednané“ počasí, a byť jezdců letos přijelo o něco méně než v minulých letech, zcela zaplněná tribuna ocenila líté boje na dráze spontánním potleskem. „Každá jízda měla nějaký náboj,“ doplnil Jiří Slezák starší, který se kromě své účasti v rozjížďkách věnoval také organizačnímu zajištění celého podniku.

Zvláštní zmínku zaslouží účast Američana Dereka Washingtona, letos jediného zahraničního jezdce, který loni sbíral zkušenosti, ale letos rozhodně nevypustil žádnou jízdu. Jeho nasazení ukončilo až malé finále, kdy mu postup do velkého finále unikl o jedno pořadí. Rozhodně nelze nevzpomenout také mělnického nestora, pana Jaroslava Tovaru, který i přes svůj věk (přes 70 roků) dokázal diváky nadchnout bojovností a vítězstvím jedné z jízd až na cílové čáře.

Jediným momentem, při kterém všem účastníkům ztuhla krev v žilách, byl v 15. rozjížďce nebezpečně vyhlížející pád Břetislava Vorla, po němž jezdec po letu přes řídítka zůstal nehybně ležet na oválu. Následoval rychlý zásah zdravotníků, převoz zraněného jezdce do nemocnice v Mladé Boleslavi a poté až do liberecké nemocnice.

„Letošní ročník přinesl zásadní změnu v boji o celkového vítěze,“ vysvětlil Jiří Slezák systém závodu. „Po odjetí základních rozjížděk, v nichž se každý jezdec představil čtyřikrát, postoupila nejlepší čtveřice do tzv. velkého finále. To navíc doplnil vítěz „malého“ finále. O atraktivnosti těchto finálových jízd nebylo pochyb jak z hlediska závodníků, tak z hlediska divácké přitažlivosti.“

Nový systém měl rozhodně své opodstatnění, jak o tom svědčí příběh Jiřího Slezáka mladšího. Ačkoliv základní rozpis dokončil tento jezdec až na šesté pozici, vítězstvím v malém finále se protáhl do velkého a zde nakonec obsadil celkově stříbrnou příčku.

„Změny systému se rozhodně osvědčily,“ liboval si Jiří Slezák starší, kterému finále speciálů nevyšlo díky vyčesanému prvnímu rychlostnímu stupni. „Pokud pojedeme i napřesrok, zvážíme také počet finálových kol. Tři jsou zřejmě málo.“

Závěrečné poděkování patří všem sponzorům, městu Mšeno, TJ Sokol a fotbalistům, kteří tento závod umožnili odjet na svém oválu. Dík patří také plochodrážnímu klubu a panu Greplovi za zapůjčení techniky stejně tak jako všem členům mšenského klubu, kteří se přímo i nepřímo podíleli na této ojedinělé veteránské akci v České republice.

Karel Horňák