říká hlasový pedagog dr. Josef Šebesta o pěvecké třídě v ZUŠ Mšeno

Mšeno – Před šesti roky vznikla na půdě hudebního oboru Základní umělecké školy Mšeno pěvecká třída, především proto, že si ji vynutil zájem dětí o zpěv. Mezi tradiční nástroje, jako jsou klavír, klávesy, zobcová flétna nebo housle, se tak propracoval i prostý lidský hlas. Ve srovnání se jmenovanými nástroji však studium klasického zpěvu podle vedoucího hudebního oboru ZUŠ Mšeno dr. Josefa Šebesty vnáší do dětského života – mentálního i fyzického – zásadní problém.

Co musí především zvládnout adept sólového zpěvu ve vaší třídě?
Aby žák mohl správně a esteticky zpívat, musí se naučit mluvit, tedy deklamovat, neboť klasický zpěv je jen melodickou deklamací. Musí se naučit koordinovat své pohyby, musí vnímat příběh v písni a dokreslit jej mimikou a zabarvením hlasu. Musí intonovat, musí dát svému vystoupení dramatický ráz. To vše se hodnotí na pěveckých soutěžích a přijímacích zkouškách na konzervatoře. Představa, že se stačí postavit a nehybně až unyle cosi zazpívat, je mimo realitu. Zúžená oblast hrtanu je schopna vyloudit hlas, avšak není schopna mu dát emoce, příběh, radost.

O jaké součásti zpěvu se opíráte při výuce?
Abychom dosáhli správných atributů, musíme do hlasového projevu zapojit celou osobnost. Čím dříve zahájí dítě studium zpěvu, tím je větší šance na jeho komplexní umělecký rozvoj. Klasický zpěv se skládá ze čtyř součástí, jež se sice rozvíjejí samostatně, při zpěvu však působí společně: brániční dýchání, hlasivky, mluva a hlavová rezonance.

Můžete prozradit pomůcky, které využíváte?
V naší pěvecké třídě dosahujeme kvalitního bráničního dýchání skákáním přes švihadlo se zatajeným dechem. Nejlepší žákyně má 41 přeskoků. Hlasivkový sval se posiluje pomocí vokalizace, což jsou cviky na jednotlivé vokály (a-e-i-o-u). Na rozvoj mluvy platí nejvíce umělecká deklamace. A rezonance, to je náročný běh na dlouhou trať.

Jak vás poslouchám, začínám si uvědomovat, že výuka zpěvu není pro děti žádná legrace...
Děti v ZUŠce, především pak ty v naší pěvecké třídě, trochu ztrácejí prvky radostného dětství, které jsou nahrazovány vysokými nároky, často drilem, akcentem na vlastní zodpovědnost a náročnou domácí přípravu. Spoustu času tráví korepeticemi, soutěžemi, koncertní činností. Doprovodnými znaky přípravy jsou litry potu a slz.

Nabízí se další otázka: Vedou takové metody ke kvalitním výsledkům?
Za uplynulých šest let se těmito metodami podařilo umístit tři děvčata na konzervatoře: Kristýna Hrušková studuje klasický zpěv na Konzervatoři Jana Deyla v Praze, Brigita Klementová se zabývá populárním zpěvem tamtéž a Anna Veselá navštěvuje muzikálový zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Tento úspěch můžeme posuzovat i ze stanoviska, z něhož je patrné, co všechno musela děvčata ze své dětské bezstarostnosti obětovat, aby se prosadila v početné konkurenci. 

Jak si vedou vaši žáci v letošním školním roce?
Ten se do šestileté historie zapsal velmi výrazně. Na Dětské pěvecké soutěži Josefa Křičky získala studentka 4. ročníku Karolína Štolbová třetí místo a zároveň cenu za nejlepší interpretaci české lidové písně. Na Duškově pěvecké soutěži, která probíhá na AMU v Praze a soutěžící jsou povinni interpretovat píseň W. A. Mozarta v originále, společně s písní jeho současníka, získala Karolína Štolbová čestné uznání.
Začátkem června pak proběhla soutěž Pražský pěvec, kterou organizuje na půdě Národního divadla Dětská opera Praha. Zde získala čestné uznání Ema Hartlová (10 let) a Eliška Nováková (8 let). Všechny jmenované soutěže byly obsazeny více než čtyřiceti soutěžícími z celé ČR. Eliška získala navíc Cenu Dětské opery Praha a byla vyzvána, aby zpívala 17. června v Národním divadle na koncertě laureátů.

Co byste řekl o pořadateli soutěže Pražský pěvec?
Dětská opera Praha, instituce respektovaná i v zahraničí, požaduje při konkurzu do svého dětského souboru tyto dovednosti: zpěv dvou lidových písní, recitaci básně, hereckou etudu na vylosované téma a rytmickou kreaci. To vše jsou součásti pódiového zpěvu, které když nejsou rozvíjeny paralelně s hlasivkami, ztrácí zpěv smysl. Vzhledem k tomu, jak velký počet dětí se do konkurzu hlásí, je evidentní, že se jedná více o ambice rodičů než dětí samotných. V dětské přirozenosti přece není touha po fyzickém a psychickém úsilí ani po kolektivní disciplíně.

Mohl byste blíže představit svou pěveckou třídu?
Moje pěvecká třída v ZUŠ Mšeno se skládá ze třiceti žáků (29 děvčat a jeden chlapec). Většina žáků je v hodině po dvojicích. Teprve ti, kteří projeví výrazné nadání ve všech popsaných atributech, navíc připojí pracovitost a smysl pro zodpovědnost v domácí přípravě, jsou zařazováni do samostatných hodin. Pracuje se často s cizojazyčnými texty – německými, latinskými či italskými. Je nutné vědět, že platí zásada: text je zpíván až poté, co je nastudována jeho deklamace, pochopitelně nazpaměť, a poté, co je pochopen jeho příběh. Když si uvědomíme, že tuto dřinu podstupují děti ve věku 5 – 15 let, nezbývá než se zeptat: mají to zapotřebí?

Vzhledem k dosavadním výsledkům vaší pěvecké třídy myslím, že odpověď je víc než zřejmá...

Jiří Říha