Mšensko - V noci z neděle na pondělí se smíšený pěvecký sbor Intermezzo vrátil ze svého druhého zahraničního zájezdu. Val Pusteria je oblast v jižním Tyrolsku v severní Itálii, která je proslulá krásnou přírodou italských Dolomit. Součástí je i známé středisko zimních sportů v Anterselvě, které disponuje skvělým biatlonovým areálem, v němž hostí světové poháry i mistrovství světa a je jistě známé milovníkům tohoto sportu. A byla to právě Anterselva, která se ve dnech 22. – 25. 6. 2017 stala domovem pěveckého souboru Intermezzo Mšeno. O čtyřdenním uměleckém zájezdu na prestižní festival jsem hovořil se sbormistrem Karlem Horňákem.
Mohl byste přiblížit atmosféru tohoto významného hudebního setkání?
Především jsme všichni nesmírně hrdí na fakt, že jsme se mohli zúčastnit letošního 20., tedy jubilejního ročníku. Dostali jsme se do společnosti téměř stovky (!) vybraných sborů z celého světa. Namátkou mohu jmenovat pěvecké kolektivy z USA, jižní Koreje, Tajwanu a samozřejmě nechyběli zpěváci ze států téměř celé Evropy. Nejpočetnější skupinou byly pochopitelně domácí italské sbory.
Jak jste zahájili své italské turné?
Hned na úvod na nás čekal úžasný zážitek. Kabinkovou lanovkou vždy pro šest pasažérů jsme vyjeli na Plan de Corones (2 272 m n. m.). Je to rozsáhlá planina obklopená alpskými štíty, na níž se od r. 2000 tyčí k nebi obrovský zvon Concordia. Zde každý sbor zazpíval jednu píseň. Trochu nás zaskočil sbor z Milevska, protože se představil skladbou, kterou jsme měli připravenou i my. Ale odpustili jsme jim to, protože naše Tancuj, tancuj, vykrúcaj mělo také úspěch, stejně jako produkce pana doktora Šebesty, který se zapojil do vystoupení trojice hráčů na alpské rohy. Tento instrument se mu natolik zalíbil, že začal zjišťovat možnosti nákupu. Na závěr jsme všichni společně zazpívali skladbu Signore delle cime (modlitbu za všechny, kteří zahynuli v horách), kdy za posledním tónem následoval mohutný hlas zvonu. Po ubytování v rodinném hotelu Bad Salomon v Anterselvě, který rozhodně můžeme k případné návštěvě jen doporučit, a vynikající večeři jsme stihli navštívit koncert trojice sborů v místním kostele.
Čím jste odstartovali páteční program?
Po výborné snídani a rozezpívání jsme se přesunuli do San Candida. Tady na nás čekal překrásný kostel sv. Michaela, kde jsme měli vystoupení spolu s mužským sborem z Německa a italským chrámovým sborem Corale Gian Battista Martini. Italové byli opravdu dobří, takže mnozí z nás měli trochu obavy, jak dopadneme ve srovnání s nimi. Obstojíme s naším repertoárem sakrální hudby? Po první skladbě se staly naše obavy zbytečnými, a když s námi vystoupila jako sólistka 11letá Karolínka Štolbová, měli v očích slzy nejen zpěváci a dirigent, ale i posluchači, kteří náš výkon odměnili aplausem vestoje.
Takový úspěch potěší, viďte?
Zcela určitě. Zmíněný italský sbor projevil o Intermezzo veliký zájem. Vyměnili jsme si kontakty, italští přátelé by chtěli někdy přijet k nám a nás pozvali k sobě. Ostatně, po koncertu nám blahopřáli úplně neznámí lidé i v uličkách San Candida a zajímali se, kde ještě budeme zpívat.
Jak jste trávili páteční odpoledne?
Následoval asi dvouhodinový zasloužený odpočinek u nedalekého jezera. Někteří zpěváci se projeli na šlapadlech, jiní si poseděli v příjemných restauracích a dva odvážlivci se ve studené vodě jezera i vykoupali. Následovalo rychlé převlečení a příprava na další vystoupení, tentokrát v Dobbiacu v hotelu Grand. Součástí hotelového komplexu je i překrásný koncertní sál Gustava Mahlera, v jehož sále s kapacitou několika stovek míst se představilo 11 sborů, každý se dvěma skladbami. Intermezzo uzavíralo celý program dvěma písněmi. Knížku snů z muzikálu Bídníci a Happy Day z filmu Sestra v akci jsme zvládli v originální anglické verzi.
A už jsme u sobotního programu...
Během soboty jsme prožili nejteplejší a nejnáročnější den. Dopoledne jsme spolu s rumunským, polským a dvěma italskými sbory vystoupili na hradě Brunico. Tentokrát jsme měli na programu národní písně české a slovenské. Na malém, ze všech stran uzavřeném hradním nádvoří do nás nemilosrdně pražilo slunce, a tak není divu, že jedna naše členka tam zapomněla desky s notami. Část odpoledne, které jsme strávili v městečku Brunico, bylo vyplněno hlavně hledáním stinných míst a osvěžení.
To už jste se začali chystat na vrchol celého festivalu...
Přehlídka všech zúčastněných sborů vyvrcholila na náměstí v San Candidu. Sbory se seřadily do nekonečného průvodu, někteří v krojích s národními vlajkami a vlaječkami, za zpěvu písní prošly městečkem a do posledního místa zaplnily celé náměstí. Slavnost zahájila místní osmdesátičlenná dechová kapela, k našemu úžasu skladbou Františka Kmocha Naše zlatá Praha. Po projevu starostky a ředitele festivalu Stefana Gentiliho jsme si opět všichni společně zazpívali. Tentokrát to bylo Va pensiero (Verdiho sbor židů z opery Nabucco) a ještě jednou Signore delle cime (Giuseppe de Marzi) – dvě skladby, které se společně zpívají každý rok. Signore delle cime máme v repertoáru už několik let, ale Va pensiero jsme se museli rychle doučit i v italštině, protože jsme ho dříve zpívali pouze česky. Nevím, jestli si dovedete představit pocit ze společného zpěvu několikatisícového shromáždění lidí a vy jste jeho součástí. To je zážitek na celý život.
Sobota však pro vás ještě ještě nekončila, že?
Posilněni skvělou večeří jsme bohužel za docela silného deště vyjeli k poslednímu vystoupení svého italského turné. Naším cílem se stal kostel sv. Jiří v Anterselvě, který nás před půl devátou přivítal sice otevřenými dveřmi, ale uvnitř úplnou tmou. Už jsme začínali mít pocit, že jsme nedorazili do správného kostela, ale krátce po půl deváté už bylo vše v naprostém pořádku. Měli jsme možnost si nachystat doprovodné klávesy, které po domluvě využily i další tři sbory – německý mužský a dva italské smíšené. Soustředěným výkonem jsme předvedli repertoár z oblasti muzikálové tvorby a vyslechli program dalších sborů.
Jak proběhlo loučení s festivalem?
Protože v neděli od brzkého rána silně pršelo, měli jsme obavy, jak se organizátoři vyrovnají s tímto nepříjemným protivníkem. Vyřešili to skvěle. Prostor před pódiem v Sestu zakryli obrovskou plachtou, takže zástupci jednotlivých sborů mohli v pohodě přebrat osvědčení o své účasti na jubilejním ročníku festivalu.
Jak hodnotíte umělecky svou italskou misi?
Jako velmi úspěšnou. Myslím, že jsme se v nabité konkurenci sborů celého světa neztratili. Rozhodně jsme patřili k tomu lepšímu, co toto hudební setkání mohlo nabídnout. I když festival nebyl soutěžní, Intermezzo podalo při všech vystoupeních soustředěný výkon, byť ne vždy to bylo jednoduché. Museli jsme se vyrovnat s nejrůznějšími podmínkami – předem neznámým prostředím při koncertech, ale i s horkým počasím, které ubíralo množství sil.
Jak jste byl spokojen s organizačním zajištěním celého festivalu?
Vše fungovalo znamenitě. Hned po příjezdu jsme se sympatickou delegátkou probrali všechna vystoupení i místa, kde se budou konat. Upozornila na možná dopravní úskalí, neboť v tomto období je tato oblast hojně navštěvovaná jak domácími, tak i zahraničními turisty, takže se občas tvoří kolony. Celkově bylo vidět, že festival pořádá velmi zkušený organizační tým, který své práci rozumí. Vždyť při účasti 97 sborů z celého světa logisticky zvládnout takové množství lidí vyžaduje velké zkušenosti.
Co byste chtěl zmínit na závěr?
I my jsme měli svůj organizační tým, do kterého skvěle zapadla dvojice řidičů Jindřich Špergl – Václav Kopecký, jejichž jistá ruka nás bez sebemenších problémů provedla trasou dosahující téměř dva tisíce kilometrů. Protože moje jazykové vybavení není nejlepší, v roli tlumočníka mě skvěle zastoupil angličtinu ovládající Tomáš Janda. O dokumentaci celého turné na videu se postaral Andrej Matúšek. Pochvalu ostatně zasluhují všichni členové Intermezza za to, jak zvládli náročný program. V neposlední řadě chci poděkovat všem sponzorům, kteří přispěli finančně, a umožnili tak našemu sboru účast na festivalu.
Jiří Říha