Lékaři a sestry odcházejí za lepším do ciziny
České zdravotnictví není v dobré kondici. Ukázala to nedávná diskuze v naší jediné povinně placené televizi v podání profláknuté nejmenované moderátorky, která ji tradičně vede v pavlačovém duchu. Z jedné strany zastánci tradiční čínské medicíny v čele s náměstkem ministra zdravotnictví, z druhé farmaceutičtí lobbisté a zastánci ortodoxní medicíny. Dohadování o něčem... Co platí ve vyspělých zemích EU, je problém u nás. Neznalost problematiky? Možná. Ale spíše, jak to u nás bývá, kdo tě platí, tomu sloužíš nezávisle na tom, co pacientům pomáhá nebo ne.
Ale konkrétněji. Lékaři a sestry odcházejí do zahraničí za lepším výdělkem. Proč je nenahradit zdravotnickým personálem třeba z Ukrajiny? Jazykově jsou k nám blízcí, s platem by nebyl problém, jen kdyby naši legislativci pootevřeli kohoutky, jako v případě kobylek z afrických zemí. Jak jednoduché, jak nereálné.
Problémy jsou i s lékárnami. Je jich hodně, což je fajn, ale noční chybí, protože mají vyděláno již přes den a co by se otravovaly s nějakou noční službou. Ještě horší je, že každá lékárna má svoji marži a doplatky za léky. Ale dozvědět se jaké, to už není zveřejněno. V každém obchodním domě víte, kolik stojí to a to, stačí prohlédnout letáky, ale o lécích se nedozvíte zhola nic.
Problémem jsou i poplatky za nějaké služby. V případě pohotovosti snad oprávněné. Je ale ubohé, že když se dokulháte před ordinaci lékaře a nemáte drobné na zaplacení manipulačního poplatku, tak vás pošlou pryč nebo v lepším případě na vrátnici, kde vám snad rozmění papírovou bankovku, pokud ji vůbec máte. To ale naše legislativce vůbec netrápí. Žijí v bavlnce, při neschopence mají stejný plat, jako by seděli v parlamentu, a tak mají čas vymýšlet další a další nesmyslné zákony, které nikomu neslouží. Třeba elektronické recepty a jiné zbytečnosti, které občany netrápí.
Ale zpět k poplatkům. Proč by někdo platil nějaké poplatky za to, že jde k lékaři a pokud si řádně platí zdravotní pojištění? Nepochybně lze připustit příplatek za lepší pokoj nebo za stravování. To je v pořádku, jen kdyby se rozjelo komerční připojištění. Na tom ale zdravotní péče nestojí.
Zcela zásadní věcí je otázka standardu a nadstandardu zdravotní péče. Diskuze se o tom vede dlouhou dobu a přitom řešení je jednoduché. Standardem by měla být maximální možná a dostupná péče v té nebo jiné nemocnici, hrazená ze zdravotního pojištění. Nadstandardem pak nově schválené alternativní léčebné postupy včetně robotických chirurgických zákroků či zcela nových zdravotnických prostředků běžně nedostupných.
K vybavení nemocničních zařízení. Naše nemocnice vcelku nejsou špatně vybaveny zdravotnickou technikou, hlavně díky evropským fondům. Jenže, jak už to v naší krajině bývá zvykem, mnozí se na tom chtějí přiživit. A tak se přístroj za několik milionů kupuje s výraznou přirážkou. Platí to zejména tam, kde EU přispívá až 85 procent a zbytek platí majitel, resp. zakladatel či poskytovatel, například kraj. Navíc problém je i v tom, že životnost zdravotnické techniky je nějakých sedm let, a co bude potom, je otázka. A tak provize či přesněji úplatky musí být realizovány okamžitě.
A nakonec zubaři. Nedávno se jejich předseda či možná prezident zmínil o tom, že všechny plomby by si měli lidé platit sami, protože se nestarají o svůj chrup. Docela by bylo zajímavé vědět, jaký chrup má on sám. Ale bez nadsázky. Mnozí dospělí mají zuby ve špatném stavu prostě proto, že na to nemají. Nikoho to ale moc nezajímá. Ze zdravotního pojištění vám tak maximálně vytrhnou zub, a když budete mít štěstí, tak s lokálním umrtvením. Takže těšme se na protézy, které možná zůstanou v rámci standardu. V opačném případě budeme muset přejít na tekutou stravu.
MUDr. Ivan Heidler, CSc., Kanina