Mšeno – Jejich sportovní osud je velmi podobný. Jan Zabilanský a Michal Dohnalík začali s prvními fotbalovými krůčky v přípravce na trávníku stadionu ve Mšeně. S přibývajícími roky spojili svůj sportovní život s fotbalovým klubem v Mladé Boleslavi. V současné době jsou oba členy týmu U-21, s nímž v letošní sezoně dokázali získat titul mistra České republiky. Oba plejery jsme pozvali k rozhovoru pro měsíčník Mšensko.
Kdy jste začali s fotbalem?
Jan Zabilanský: V pěti letech jsem začal chodit do mšenské přípravky v SK Mšeno pod vedením mého táty, Milana Šestáka a Ladislava Píče. První půlrok jsme na jaře jen trénovali, na podzim jsme už začali hrát mistrovské zápasy.
Michal Dohnalík: Já jsem to měl podobné, jen jsem zahájil svou fotbalovou kariéru o něco později – v roce 2005, to mi bylo osm let.
Kam vedly vaše další fotbalové kroky?
Michal: V roce 2007 proběhl v mladoboleslavském fotbalovém klubu nábor, kterého jsem zúčastnil, protože jsem chtěl zkusit své schopnosti. Zařadili mě jako ještě mladšího ke starším klukům, s nimiž jsem hrál českou ligu mladších žáků.
Honza: Ve Mšeně jsem hrál ještě za starší žáky. Rok po Michalovi jsem také absolvoval žákovský nábor v FK Mladá Boleslav a po určitém počtu tréninků jsem byl zařazen do mladších žáků.
Jak jste řešili dojíždění na tréninky? Mšeno přece jen není ve vzdálenosti, co by kamenem dohodil...
Honza: Zpočátku mě na přípravu vozil třikrát týdně táta. Po přestupu do Mladé Boleslavi jsem tam začal chodit i do školy (7. ZŠ Mladá Boleslav), kam jsem jel ráno ze Mšena autobusem a navečer s tátou zase domů.
Michal: Zkraje jsme spolu moc nejezdili, protože Honza přišel do klubu později. Dopravu obstarávala máma a po nástupu do školy, kde učila i paní Prieložná ze Mšena, jsem jezdíval domů i s ní.
V Mladé Boleslavi jste pak spolu působili v mladším i starším dorostu, nyní jste oba členy juniorky, která hraje Českou juniorskou ligu, v níž se objevují mladí hráči českých prvoligových mužstev. Na jakém postu působíte?
Honza: Ačkoliv hraju pravého obránce, v letošní sezoně se mi podařilo vstřelit čtyři góly, což asi není špatné.
Michal: Mně se nejvíc líbí na postu hrotového útočníka, od kterého se ovšem čekají nějaké branky. Bohužel mi to letos do sítě moc nepadá, mám podobnou bilanci jako Honza, a to je málo.
Jak početný máte kádr?
Michal: Je nás zhruba patnáct, navíc nás občas doplňují borci z prvoligového áčka nebo staršího dorostu. Z hráčů jiných týmů si pamatuji se třeba na Jana Šimůnka z pražské Dukly.
Honza: Protože juniorky může doplnit pětice hráčů z ligy, hrál jsem třeba proti Janu Štohanzlovi, který působil i v našem klubu, nyní hraje za Brno. Jako spoluhráč nás občas posílil i Jan Chramosta.
Jak si vedete v letošním ročníku juniorské ligy?
Michal: Myslím, že skvěle, protože se nám podařilo už v předstihu tuto soutěž vyhrát. Myslím, že tento úspěch oslavíme po posledním zápase s Libercem.
Jaké jsou vaše fotbalové plány?
Honza: Udržet se v kádru juniorky a v něm podávat co nejlepší výkony. Letos se mi dařilo, z téměř třicítky zápasů jsem v základu nastoupil třiadvacetkrát. V budoucnu bych byl rád, kdyby se mi podařilo aspoň na přípravu nakouknout do áčka, kde je ovšem velká konkurence. Dál se uvidí.
Michal: U mě je to podobné. Pokud to bude možné, chtěl bych zkusit někde první či druhou ligu.
Karel Horňák