Pro mě jako pro věřícího člověka jsou Velikonoce svátky, připomínající ukřižování Ježíše na kříži na Velký pátek a vzkříšení v neděli. Vítězství bezmocnosti mučeného Žida nad okupantským Římem. Vše začíná již Květnou nedělí - týden před Velikonoční nedělí. Ježíš vjel triumfálně na oslu jako král do Jeruzaléma. Davy ho vítaly a doufaly, že se postaví do čela povstání proti nenáviděným římským okupantům. A za několik dní titíž lidé křičeli, aby ho ukřižovali. Uprostřed velikonočního týdne jsem byl konfrontován s něčím, co mi připomnělo, že znalost toho, co já považuji za samozřejmé, tak úplně samozřejmé být nemusí. Pečovatelka, která se chodí starat o naši babičku a dělá to dobře, mi někdy ve středu řekla: „Tak už se blíží Velikonoce, to bude v pondělí, až kluci budou chodit na pomlázku.“ Zareagoval jsem tím, že jsem jí řekl: „Paní, vždyť Velikonoce jsou už tady, začaly na Květnou neděli, vždyť zítra bude Zelený čtvrtek, kdy zatkli Ježíše, v pátek ho ukřižovali a v neděli vstal z mrtvých.“ Zareagovala tím, že tohle vůbec nezná. Bylo to tak upřímné, že mi došlo, že vůbec nemá cenu se rozčilovat, jak to my věřící někdy děláme, že lidé vůbec nic o křesťanství nevědí, jsou nevzdělaní… Stejně mi však vrtalo hlavou - jak je to možné? Vždyť se stále až do omrzení, a to i ve světském prostředí, píše, že naše civilizace je postavena na křesťanských základech. Podstatné je, abychom věděli, či pochopili, co to vlastně ty křesťanské základy jsou.  A to bez ohledu na to, zda jsem či nejsem člen nějaké církve či nějakého uskupení věřících. Krajina, tradice, dějiny i kultura jsou tím poznamenány, určeny i ovlivněny. Po pátečním ukřižování Ježíš vstal v neděli z mrtvých. Povstal k novému životu a dal naději lidem, kteří ho znali a měli rádi. Připomeňme si osud věřící křesťanky – Milady Horákové. Byla popravena, stala se obětí justiční vraždy v roce 1950. Přestože odpovídala statečně a nebála se. Mělo to, co dělala, zač bojovala,  smysl? Asi ano, jinak bychom si to nepřipomínali. Ona -  následovnice Ježíše Krista -  žije ve svých myšlenkách stále mezi námi. I to jsou Velikonoce.

Michal Šimek, farář