Jiří Konstanc, též Constantius (* 1607 Řepín † 24. 3. 1673 Praha), kněz – jezuita. Byl vychován v evangelické víře, ale po absolvování jezuitské školy přestoupil na katolictví a byl přijat do jezuitského řádu v roce 1628. Učil na gymnáziích, byl správcem škol, 12 let byl misionářem a 12 let duchovním prefektem. Působil ved Šternberku, Březnici, Svaté Hoře u Příbrami, dále v Kutné Hoře a Telči. Od roku 1670 žil v Praze, psal latinsky, podílel se na českém překladu Svatováclavské bible a je též autorem příručky češtiny pro běžnou písemnou praxi s názvem Brus jazyka českého.

Rudolf Vomáčka (* 16. 4. 1847 Mšeno † ?), stavitel, památkář. Studoval stavitelství na české technice. Podílel se na mnoha projektech, obnově a rekonstrukcích objektů v naší zemi (Poděbrady, Příbram, Oloví u Sokolova, Praha–Malá Strana, Nýřany, Libenice u Kolína, Kutná Hora), vedl stavbu Fyzikálního ústavu české techniky v Praze), navrhl stavbu gymnázia v Praze – Žižkově. Stal se proslulým architektem, znalcem a konzervátorem českých památek. Na výstavě architektury a inženýrství v Praze v roce 1898 získal státní stříbrnou medaili, v roce 1900 byl jmenován do Ústřední komise pro bádání a zachování uměleckých a historických památek, v roce 1903 byl titulován již jako vrchní stavební rada.

Bohumil Mistoler (* 22. 4. 1907 Střemy † 6. 3. 1945 Praha – Pankrác), účastník odboje. Byl zatčen za protinacistický odboj a za přechovávání osob tzv. Velkoněmecké říši nepřátelských v druhé světové válce, odsouzen k trestu smrti a popraven. Na Pankráci to byla v pořadí 976. poprava. V době nacistické okupace až do 26. dubna 1945 zde bylo popraveno celkem 1079 osob. V první den Pražského povstání 5. května 1945 se podařilo osvobodit z cel smrti 52 mužů a tři ženy.

Josef Ferdinand Norbert Seger, též Seeger nebo Segert (* 21. 3. 1716 Řepín † 22. 4. 1782 Praha), hudebník a skladatel. Už jako chlapec se živil hudbou (otec byl truhlářem) a pak se odebral do Prahy, kde po studiu dosáhl hodnosti magistra filozofie, stal se varhaníkem a houslistou, mj. v kostele sv. Jakuba, sv. Martina a v Týnském chrámu v Praze. Začal skládat, mnoho jeho barokních skladeb bylo vydáno i v cizině (varhanní preludia, fugy, toccaty). Jeho skladby byly velmi rozšířeny a zejména v Německu dosáhl ve své době obliby, přitom celý život působil v Čechách. Mezi jeho úspěšnými žáky byli mj. Josef Mysliveček, Jakub Jan Ryba, mělnický Josef Skydánek a další. Císař Josef II. ho získal pro účinkování ve své vídeňské kapele, ale toho se již nedožil. V literárních dílech ho vzpomínají Alois Jirásek (F. L. Věk) a Antonín Sova (novela Pankrác Budecius kantor).

(Miroslav Sígl, Kdo byl a kdo je, 2007)