Cesta autem se mění v horor
Jméno českolipské rodačky Petry Soukupové (1982) si řada čtenářů spojí s povídkovým triptychem Zmizet, za který autorka získala v roce 2010 Magnesii Literu. K jejím nejnovějším počinům patří román Pod sněhem (2015).
Hlavními hrdinkami jsou tři sestry, které společně jedou navštívit rodiče. Každá ze sester je jiná, každá vidí události, které nastaly a ještě nastanou, vlastní optikou. Z jízdy na oslavu se ve stísněném prostoru jednoho auta stává téměř ordinace psychoterapeuta, až na to, že zde není nikdo, kdo by hlavním hrdinkám poradil, jak se vypořádat s myšlenkami, vzpomínkami a pocity, které se na ně nejen díky ne právě komfortnímu cestování valí. Z promluv sester vyplývá jejich špatně skrývaná antipatie, v jejich myšlenkách pak ožívají nejrůznější staré křivdy, navíc na všechny čeká jedno nepříjemné odhalení týkající se rodičů.
Díky stylisticky i kompozičně skvěle zvládnuté práci má čtenář dojem, že sedí společně se sestrami v autě, které se pohybuje zimní krajinou. Patrně však bude mít potíž ztotožnit se s některou hrdinkou, ačkoliv se v jejich životních osudech odráží do jisté míry osudy mnohého z nás.
Čtenářky jistě najdou v každé z žen kousek sebe, svých zvyků, tužeb, omylů, představ i obav. Ale hrdinky – ač navenek dospělé ženy – jsou nadále malými holčičkami, které urputně bojují o své pozice v rámci rodinné hierarchie. Co je možnou příčinou této nezralosti, odhalujeme pomalu z postupně předkládaných střípků vzpomínek všech sester a rovněž z pohledu jejich matky, který se záhy připojí. Rodinná traumata vyplouvají na povrch.
Kniha je o mezilidských vztazích, o tom, jak moc nás ovlivňuje naše rodina, zaujme spíše ženy, ale žádnou červenou knihovnu nehledejte.
(vkv)