Max Bedřich Stýblo (* 28. 9. 1892 Praha † 4. 3. 1972 tamtéž), redaktor, literát. Byl členem opery Národního divadla, redaktorem divadelních časopisů a recitátorem. Oblíbil si Mšeno a jeho okolí, byl blízkým přítelem J. B. Cinibulka, jemuž věnoval svou básnickou sbírku Radostná cesta. Její součástí jsou i básně Mšenským lesům a Město květů. Jeho dcerou je spisovatelka Dagmar Štětinová.
Pepa Bartoň (*25. 3. 1902 Brandýs nad Labem † 11. 7. 1984 Mšeno), houslista. Žil s otcem a dědou v Ledcích, kde měli hospodu a otec byl vyhlášeným hudebníkem v místní kapele Josefa Uhlíře. Byl mimořádně talentovaný, už jako tříapůlletý hrál na housle, hovořilo se o něm jako o zázračném dítěti, v 10 letech koncertoval v Německu, Rusku a severských státech, doma pořádal koncerty ve Mšeně, Kadlíně a Velkém Újezdě. Působil jen krátce jako koncertní mistr Státního filharmonického orchestru. Je autorem též několika skladeb, mj. Ukolébavka, Fantasie na píseň Kde domov můj. Do roku 1946 byl v cizině, pak koncertní mistr v Praze.
Josef Vraný, pseudonymy J. V. Stránecký, Jan Srp, Martin Vrána, Vavřinec Řehoř, Hynek Penčík, Kateřina Romanovská (* 9. 5. 1874 Stránka u Mšena † 27. 3. 1937 Monaco), agrární novinář, politik a statkář. Redaktor Selských novin a Venkova, založil časopis Cep a revui Rozkvět, v roce 1914 dal podnět k založení Lidového deníku pro malorolníky, po první světové válce byl poslancem a senátorem, od roku 1922 šéfredaktorem deníku Venkov. V roce 1919 vydal publikaci Československá pozemková reforma v prvním roce republiky a napsal také několik románů.
Josef Šimonek (* 26. 3. 1862 Stránka † 18. 4. 1934 Lobeč), podnikatel. Vystudoval obchodní akademii v Praze, od roku 1883 pracovník Škodových závodů v Plzni a jejich zástupce v Kyjevě, posléze prokurista a závodní ředitel, obchodní ředitel a od roku 1914 zástupce generálního ředitele ve Vídni. Zde se také účastnil kulturního života vídeňských Čechů. Po první světové válce měl velký podíl na vytvoření akciové společnosti ze Škodova rodinného podniku, ve kterém byl až do smrti předsedou správní rady. V roce 1919 byl zvolen předsedou Hospodářské úvěrní banky pro Čechy, kterou spojil s Českou průmyslovou bankou. Šimonkovo jméno nesly Podpůrný fond pro dělníky a Podpůrný fond pro úředníky. Předsedal rovněž Svazu čs. průmyslníků, byl senátorem za agrární stranu a předsedou průmyslové sekce Čs. akademie zemědělské. Patřil mezi přední české průmyslové, obchodní a finanční manažery. Byl majitelem velkostatku a zámku Lobeč a také hradu Houska, které nyní spravuje jeho vnuk ing. Jaromír Šimonek.
(Miroslav Sígl, Kdo byl a kdo je, 2007)