Patříte mezi ty, kteří rádi dýchají čistý vzduch? V tom případě jistě nemáte nic proti několik let starému zákonu, který se věnuje právě ochraně čistoty ovzduší.
Vzpomínám na doby, kdy v předvečer 1. májů plály v celé naší krásné zemi „Mírové ohně“ - starodávné „Čarodějnice“. Nejen dřevo, ale i všelijaký hořlavý odpad se hodil, hlavně, že to hořelo a pokud možno i kouřilo! Hranice posloužily i k tomu, aby se spálily ojeté staré pneumatiky - mnohde místní „požárníci“ podpořili rychlejší zažehnutí několika ušetřenými kanystry vyjetého oleje a uspořené nafty. Představitel „lidosprávy“ pronesl slavnostní projev, a pak už jen - ŠKRT! - a hranice vzplála. Byla jednou z tisíců podobných, které prozářily oblohu poslední dubnové noci i se stoupajícími
sloupy černého dýmu po celém obzoru.
Zákon o ochraně čistoty ovzduší chrání zdraví všech. Přesto mám k němu výhrady. Spolu s jeho uplatňováním je spojena povinnost každého majitele kotle na tuhá paliva prokázat se na vyžádání takzvanou revizní zprávou. Pokud ji mít nebude, hrozí zákonodárci pokutou až do výše dvaceti tisíc korun. A tak, vědomi si sankcí, necháváme své kotle „kontrolovat“. Cena za revizi je vskutku „lidová“. Naši poslanci, kteří o tomto zákonu hlasovali, jistě dokázali posoudit hodnotu naší měny, když určili cenu za provedení revize v rozmezí šest set až patnáct set korun. Vůbec se nedivím tomu, že se firmy, provádějící revize, snaží „napakovat“ a činí to v míře opravdu vrchovaté. Lidová cena za revizi se jeví tisíc korun. „Kdo z vás to má?“ řekl by jeden, kdysi milovaný, politik. Kdo z vás, milí spoluobčané, může říct, že za den „práce“ má, dejme tomu dvacet tisíc korun?
A tak i pisatel této úvahy nechal díky našim slavným zákonodárcům, kteří nedomysleli zákon i s jeho důsledky, ulehčit své důchodcovské kapse o jednoho „Palackýho“. Za co? Za jedno posvícení baterkou, podívání se do kotle a konstatování, že je kotel naprosto čistý a popovídání v rozsahu asi patnáct minut! Jó, a to jsem ještě stačil panu reviznímu, mimochodem velmi sympatickému pánovi, ukázat žlutý pytel plný plastů, které jako řádný občan nepálím, ale třídím, stejně jako krabice od mléka. Zcela souhlasím, aby byli postiženi ti, kteří dělají „svinčík“ kolem svých domů, ale tohle? Nepřehnali jste to, páni poslanci? Je mezi vámi alespoň jeden, který ví, co je to topení v kotli?
Dozvěděl jsem se, že alespoň někde vyjednaly obecní úřady tu nejnižší cenu za tuto službu - jim snad budou moci v příštím roce dát občané důvěru pro další období.
A jen tak mimochodem, i když mohu být obviněn, že srovnávám nesrovnatelné - připustí si ještě pamětníci, kolik práce museli oni vykonat, aby si zasloužili svoji mzdu? Že byly doby, kdy například učitel za celý měsíc včetně pracovních sobot bral plat kolem tisícovky a odměna pracovníka, který pro MNV dělal účetnictví a administrativu byla dvě stě korun za měsíc? Jen věřím, že se nenajde mnoho takových, kteří se mně budou snažit oponovat poukazováním na to, že „byla jiná doba“. Za to, i za zamyšlení, děkuji. A přeji vše nejhezčí v roce 2017.
Mgr. Bohumil Fuxa