V letošním roce to bude již pětasedmdesát let, co se ve Mšeně dala dohromady parta vyznavačů ledního hokeje. Tento článek chce připomenout hokejovou historii v našem městě a také mnohé hráče a funkcionáře, kteří se tu zasloužili o rozkvět tohoto sportu. Z prvního týmu, který zde působil během druhé světové války, už bohužel nikdo nežije. Proto jsme se žádostí o vzpomínky oslovili hráče, kteří oblékali mšenský dres v šedesátých letech – obránce Ladislava Píče a útočníka Bohumila Červinku.

Hokejový oddíl byl založen v roce 1941 po rozpuštění Sokola. Přešla do něj prakticky většina sokolských cvičenců. Hlavním iniciátorem založení byl Pulda, který se také stal prvním brankářem klubu. Přes nedostatek finančních prostředků na zakoupení hokejové výzbroje – alespoň té nejnutnější – byla činnost brzy zahájena. Umožnila to sbírka mezi příznivci a u podniků, která vynesla 5 255 korun. Kluziště bylo na „Blížce“, mantinely tvořila pracně sehnaná prkna, stlučená do „véček“ jen do výšky asi 30 cm. Proto se stávalo docela často, že při kontaktu hráčů těsně u mantinelu někteří borci „vypochodovali“ i mimo hřiště.

První hokejové mužstvo bylo sestaveno z těchto hráčů: Pulda, Ant. Mráz, Jar. Živný, Fr. Bechyně, Karel Kus, Jiří Fiedler, Vratislav Pařil, Vlastislav „Áva“ Mencl, Zdeněk Měšťák a Josef Havlík. Hokej získal v krátké době řadu příznivců a značné obliby v celé mšenské veřejnosti. Hřiště bylo v krátké době přemístěno na „Jezero“ , kde byly daleko příznivější prostorové podmínky. Obětavostí především M. Dočekala bylo vybudováno osvětlení, takže se hrávalo i večer. Dále byla postavena šatna, pořízeny regulérní vysoké mantinely, které byly z převážné části zaplaceny reklamami.

Popularita hokeje dala podnět k založení turnaje o putovní pohár, věnovaný příznivcem Vonostránským. Vítězové jednotlivých let turnaje: 1942 – SK Živonín, 1943 – HC Katusice, 1944 – SK Mšeno, 1947 – HC Živonín, 1949 – Sokol Vinec. Úroveň mužstva krátce po založení se zvýšila zařazením dalších mladých hráčů, z nichž dlužno jmenovat tři bratry Oupické, Dočekala ml., Táborského a Průchu. Po tragické smrti Puldy hájil branku dlouhá léta Vl. Mencl. Zimní podmínky v letech 1941 – 1945 byly pro lední hokej zvlášť příznivé, takže mužstvo sehrálo v každém roce řadu zápasů jak do mistrovství, tak přátelských s blízkými i dalekými soupeři, kteří třebaže byli z daleko větších měst, odjížděli ze Mšena poraženi vysokým rozdílem. K největším mšenským soupeřům patřil zejména SK Živonín, který rovněž vytvořil mužstvo vysoké úrovně a ze kterého, po jeho rozpadnutí, přešli někteří hráči do našeho oddílu. Pro nedostatek finančních prostředků se v roce 1952 činnost oddílu zastavuje.

Byla obnovena až v r. 1963, a to za organizačního zajištění Karla Kuse. Opět – jako při začátcích – byla uspořádána sbírka na zakoupení výzbroje. Mantinely byly použity ze stadionu z ploché dráhy. Hrálo se znovu na „Jezeře“. Chybělo však osvětlení, které se v době nečinnosti zničilo, a tak bylo rozhodnuto vybudovat hokejové hřiště se stříkaným ledem a výbojkovým osvětlením na stadionu. Projekt vypracoval Vl. Růžička, který byl také zvolen předsedou oddílu. Akce byla zařazena do plánů akcí Z, a tak v roce 1964 je kluziště vybudováno. Byly pořízeny nové mantinely. Z řady brigádníků dlužno jmenovat nejobětavější: I. Oupického, Zd. Syrového, Jos. Havlíka, Boh. Konětopského, Boh. Červinku, V. Štajnce a Vejvodu.

V roce 1964 tvořili kádr mužstva: B. Konětopský, Ivo Oupický, J. Vejvoda, Zd. Syrový, J. Weinlich, J. Havlík, B. Červinka, V. Štajnc, K. Kus, L. Píč, V. Mokrý a M. Šimáně. Hokejová činnost v roce 1964 – 1965 byla zahájena na vybudovaném kluzišti na stadionu. Za vydatné pomoci a vedení hokejového oddílu Vl. Růžičkou bylo na kluzišti zhotoveno výbojkové osvětlení, které však pro nedostatek osvětlovacích těles bylo nedostatečné. Příprava ledu na ploše, která nebyla urovnána do roviny, si vyžádala hodně práce a také hodně peněz za vodu. Ani fanoušci si hřiště na stadionu příliš neoblíbili, návštěva byla zhruba poloviční proti kluzišti na „Jezeře“.

V těchto letech byla zima obzvlášť tuhá. „Když nám při stříkání vody na stadionu zamrzala hadice,“ vzpomněl si Ladislav Píč, „vozili jsme ji do cihelny, kde bylo pochopitelně teplo, aby co nejdříve rozmrzla.“

Po dvou letech provozu hokeje na stadionu bylo kluziště přemístěno zpět na „Jezero“. „Bylo to určitě dobré rozhodnutí,“ souhlasí i po letech Ladislav Píč. „Proti zápasům na stadionu,“ doplňuje Bohumil Červinka, „chodilo také nesrovnatelně víc diváků, kterých se scházelo odhadem kolem dvou stovek. Ve Mšeně se hrál v tu dobu výborný hokej, vždyť jsme třikrát po sobě vyhráli okresní přebor, ale finance na to, abychom postoupili do krajské soutěže, tehdy bohužel nebyly.“

V sezoně 1965 – 1966 nastupuje do branky Pavel Kus, který po Vl. Menclovi hájil barvy velice úspěšně stejně jako v pozdějších letech Petr Živec. Tehdejší mužstvo tvořili následující hráči: P. Kus, Konětopský, Ivo Oupický, Jiří Vejvoda, Zd. Syrový, J. Weinlich, M. Kimpl, J. Havlík ml., B. Červinka, V. Štajnc, L. Píč, V. Mokrý a M. Šimáně.
„Ještě mám jednu zajímavost,“ vzpomíná Ladislav Píč. „V tu dobu s námi hrál – a musím podotknout, že výborně – také mšenský muzikant Václav Kopejsko. Pětka V. Mokrý, L. Píč, B. Červinka, V. Kopejsko, I. Oupický patřila v zápasech vždy k nejúdernějším.“

Jednu hokejovou schůzi navštívil v r. 1963 zástupce okresní tělovýchovy s požadavkem, aby klub nominoval svého zástupce na školení trenérů v Kolíně.
„Nikdo nechtěl jít,“ zalovil v paměti Ladislav Píč. „Já se zrovna vrátil z vojny. Tak mi řekli: Byl jsi pryč, tak si to můžeš ještě chvíli zopakovat. Svou účast jsem dostal potvrzenou na účastnickém diplomu.“

Ve vedení klubu se postupně vystřídali Vl. Růžička, J. Havlík st., Blažek, V. Kummer a V. Pecháček. V sezoně 1973 – 1974 nebyl vedoucí, vedení hokejového oddílu se ujímá K. Kus a J. Mokrý. Členy výboru jsou J. Babák, V. Kummer, M. Šimáně, Vl. Růžička, J. Malák, J. Vaněk, J. Kazda, B. Červinka. Je založeno družstvo žáků. Hlavní výbor uvolnil na zakoupení výzbroje 5 000 Kč. Vedení žáků svěřeno Josefu Babákovi, po technické stránce pomáhal I. Oupický.

Pro kluziště na „Jezeře“ byla jako šatna získána od Dřevařského družstva z Nebužel vyřazená maringotka. Bylo renovováno osvětlení kluziště. Tuto práci brigádně zajistil Vl. Růžička s kolektivem, lajnování obstarával Havlík starší.. Vše bylo připraveno, avšak to hlavní v sezoně 1973 – 74 chybělo, tedy ledová plocha, neboť počasí bylo tak nepříznivé, že jeden den se nahlásilo utkání a druhý den se muselo telegraficky odvolat. Počasí bylo příčinou, že zápasy bylo nutné přestěhovat na zimní stadiony v Mělníku, Kralupech nad Vltavou, Neratovicích a Mladé Boleslavi.

„Dobře si pamatuji na svůj poslední zápas, bylo to tuším v roce 1964,“ vzpomíná Ladislav Píč. „Hrálo na zimáku v Mladé Boleslavi, soupeřem byl tým Dolního Bousova. Se svou kariérou jsem už končil, ale protože kluků bylo málo, zastavili se před naším domem s prosbou, abych jim šel pomoci. No, udělal jsem si víc ostudy, protože jsem měl totálně tupé brusle, takže jsem se často válel na ledě, místo abych se zapojil do hry.“

Oddíl ledního hokeje byl tehdy poměrně dobře vybaven, měl dostatečný kádr hráčů a byl připraven na další sezony. Velkým přáním všech aktérů bylo, aby byl stálý led. Bohužel meteorologické podmínky pro hokej na přírodním ledě nebyly v tehdejších letech příznivé, a tak i venkovské týmy musely vydat cestou nájmů na městských stadionech.

Činnost mšenského hokejového klubu zřejmě končila v posledních dnech roku 1984. O vánočních svátcích toho roku sehrál tým dvě mistrovská utkání:
24.12.: Mšeno – Mělnické Vtelno 2:12 (0:5, 1:4, 1:3), obě branky dal Luboš Albert. 25. 12.: Lužec – Mšeno 4:5 (2:2, 1:2, 1:1), o branky se podělili Karabáček 2, Kummer, Albert, Dvořák. Tyto údaje byly čerpány z posledního záznamu v zápisové knize klubu z prosince 1984.

Zda se hrálo ještě v roce 1985, už autorovi článku není bohužel známo...

Karel Horňák

(Pramen: 110 let tělovýchovy ve Mšeně)