Kanina - Chtěla bych se touto cestou podělit o příběh, který skončil šťastně. Je to příběh o nalezeném pejskovi a nezodpovědných lidech, kteří si své miláčky pořídí a později jim nevěnují pozornost. Letos v květnu se u nás v Kanině našel zatoulaný psík – psí slečna, která, jak bylo později zjištěno, neměla čip ani žádné jiné označení, podle kterého by se dalo zjistit, čí asi psí dáma je. Vzhledem k tomu, že i já mám pejska a mám ráda zvířátka, bylo rozhodnuto, že pejsek nebude ihned odvezen do útulku. Tam bylo mimo jiné v té době plně obsazeno. Požádala jsem proto manžele Ilonku a Karla Teplohorských, zda by pejska pár dnů nepohlídali s přáním, že se v nejbližší době najde majitel, kterému se pejsek předá.
Následovalo zveřejnění fotek s informací, zda někdo pejska nehledá. Nikdo se celou dobu neozýval. Smutné! Poptával se kdekdo. Po čtyřech týdnech nastal okamžik, kdy jsem se rozhodla dát psí slečnu do útulku, aby se snad konečně našel někdo, kdo dá pejskovi ztracený domov. Rozhodnutí nebylo jednoduché, ale nic jiného nezbývalo. Ve středu, po domluvě s paní Tichou, vedoucí útulku Mělník, měl být pejsek odvezen. Tak znělo mé rozhodnutí. Odvoz se nekonal. Víte, co bylo největší odměnou? Místo slz, které by určitě přišly na rozloučenou, se objevila „vymodlená bytost“, která si vzala pejska na víkend na „zkušenou“ a od té doby má náš pejsek domov a lásku.
Všem zúčastněným bych chtěla touto cestou velmi poděkovat, protože bez pomoci hodných lidí by vše asi dopadlo úplně jinak. Nevím, zda pejska někdo opravdu ztratil či chtěl ztratit, ale chtěla bych touto cestou požádat všechny, kteří se rozhodnou svůj život obohatit péčí o živé zvířecí bytosti, aby k tomuto kroku přistupovali zodpovědně, protože těch zatoulaných pejsků je čím dál tím víc. V naší obci jsme za krátkou dobu řešili už pátý případ.
Jaroslava Vraná