Mladá fotbalistka Karolina Dlouhá v rozhovoru Mšenska

Mšeno – Karolina Dlouhá ze Mšena si oblíbila pro dívku méně obvyklý sport – kopanou. Nejprve ji hrála v mšenské přípravce a přes Mělník na čtyři roky zakotvila v pražské Slavii, která dlouhodobě patří k české špičce.

Fotbal je především „klučičím“ sportem. Co k němu přivedlo vás?
Chodila jsem se dívat na bráchu, jak hraje. Fotbal se mi tak zalíbil, že jsem zatoužila ho vyzkoušet na vlastní kůži. Ve Mšeně ani později na Mělníku jsem neměla problém začlenit se do party kluků.

Na jakém postu jste začínala?
V přípravce to bylo asi všude (smích), v žákyních jsem hrála v útoku nebo v záloze. Po příchodu do Slavie jsem z místa v záloze nakonec zakotvila na postu pravého obránce.

Nejen fotbalem živ je člověk, a tak moje další otázka směřuje na vaše studium...
Po mšenské základce jsem začala navštěvovat pražské gymnázium, což mi umožnilo účast na fotbalových trénincích. Letos jsem završila studium maturitní zkouškou a po úspěšných přijímačkách se po prázdninách chystám studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu. Věřím, že se mi podaří časově skloubit studium s libereckým působením. U sportu bych chtěla zůstat i ve svém dalším životě.

Ve Slavii, která patří k české ženské špičce, jste působila čtyři roky. Jaké vztahy tam panují?
Tento tým jsem brala jako součást své rodiny. Se spoluhráčkami jsme měly skvělou partu, v níž jsme si užily spoustu legrace. Dokonce se nám podařilo probojovat se do Ligy mistrů. Nejprve v prvním dvojzápase spoluhráčky zdolaly dánskou Kodaň a ruský Perm, kde jsem se na hřiště nedostala. Ale nelitovala jsem, protože právě v Permu byla hrozná zima (–16 stupňů).

Okusila jste Ligu mistrů i na vlastní kůži?
V zápase ve francouzském Lyonu jsem nastoupila na trávník na poslední čtvrthodinu. Přes vysokou porážku to určitě byla dobrá zkušenost, vždyť jsme podlehly celkovému vítězi této pohárové soutěže. Navíc jsme v domácí odvetě dokázaly vyválčit cennou remízu.

Máte za sebou i účinkování v české reprezentaci, viďte?
V dresu s lvíčkem jsem hrála v týmu U19 několik přípravných utkání. Bohužel v posledním z nich jsem se zranila. Natáhla jsem si vazy v kotníku, což mě vyřadilo asi na tři měsíce z tréninků i zápasů.

Co vlastně rozhodlo o tom, že jste se objevila u Nisy v Liberci?
Do Slavie přišlo hodně nových hráček. Abych měla větší herní vytížení, v rámci dohody obou klubů jsem odešla do severočeského klubu. Hrajeme prvoligovou soutěž, kterou tvoří osm celků. V letošním ročníku máme za sebou dvě utkání. Nejprve jsme dostaly naloženo od Slavie (0:9) a ve druhém utkání jsme zdolaly Hradec Králové (5:1).

Čím byla tato výhra důležitá pro vás?
Povedlo se mi vstřelit první gól v libereckém dresu. Při našem protiútoku v 15. minutě přišel centr z pravé strany, který hradecká gólmanka podskočila, a tak pro mne nebyl problém míč dorazit do sítě.

Jaký je váš nynější sportovní cíl?
Hrát co nejlépe za svůj současný klub v Liberci. Ve skrytu duše doufám, že bych se mohla dostat do ženské reprezentace, i když vím, že to bude nesmírně těžké.

Karel Horňák