„Mami, mám rád žně, ale jak zůstane pole holé, jsem smutný, protože vím, že se blíží škola.“ Takto lapidárně popsal v druhé polovině srpna můj syn stav věcí, ještě pln zážitků z předchozí celodenní jízdy kombajnem, kterou navzdory všem bezpečnostním a jiným předpisům každoročně absolvuje. V té větě bylo skryto všechno, co nás, a mám teď na mysli pedagogy i děti školou povinné, od půlky srpna naplňuje. S příchodem žní v nás dospělých ožívají nostalgické vzpomínky na vlastní dětství, ale zároveň víme, že se doba volna chýlí ke konci. Holá strniště jsou předzvěstí nástupu do práce. A zatímco pro většinu rodičů se v tomto čase stává magickým zaklínadlem věta: „Ještěže začne škola,“ pro nás, pedagogy, je přelom srpna a září směsicí obav a radosti. Těšíme se, neboť začátek školního roku vnese zase řád do našich životů, protože pracovní morálka učitelů je během prázdnin značně poznamenána absencí pravidelného ranního vstávání. Na druhou stranu máme obavy, jaké žáky dostaneme na starost, zda si porozumíme s rodiči, jestli naplníme očekávání nadřízených atd. Věřím, že děti vnímají konec prázdnin podobně. Na jedné straně končí bezstarostné volno, na druhé čekají povinnosti, ale i staří kamarádi, staronové lásky a nová přátelství. Především nás všechny čeká deset měsíců více či méně usilovné práce. A tak přeji nám všem, dětem, rodičům i pedagogům, abychom dokázali oněch deset měsíců naplnit smysluplnou činností, abychom se radovali i z dílčích úspěchů a užívali si i malá vítězství, abychom nahlíželi na věci s humorem a obstáli nejen před ostatními, ale především sami před sebou. Dětem přeji, aby se jim zase o kousek pootevřely dveře do světa vzdělání, rodičům přeji, aby nalezli čas věnovat se svým potomkům, a pedagogům, aby dokázali být přísní, ale laskaví.
Vladislava Kaulerová - Vaňková, učitelka ZŠ Mšeno