Mšensko - Seniorům pomáhají se vstáváním i s uléháním, uklízejí jim, nakupují, připravují jídlo i předčítají z knih. A když chtějí, zajdou s nimi i na příjemnou procházku. Řeč je o osobních asistentkách a asistentech, kteří navštěvují seniory v regionu pod patronací Maltézské pomoci.
„V současné době máme sedmnáct asistentek, které navštěvují pětatřicet klientů. Pět asistentek máme na hlavní pracovní poměr, ostatní jsou lidé, kteří jsou třeba na pracovním úřadu, udělají si kurz a mohou si přivydělat,“ říká koordinátorka osobní asistence mělnické Maltézské pomoci Marie Zítková, podle níž službu využívají nejen senioři přímo z Mělníka, ale také z Mšenska, Kralupska a Neratovicka.

Senioři, kteří už se o sebe nedokážou postarat tak jako před lety, sami volají a ptají se po šikovných asistentkách.
„Snažíme se vždy sehnat lidi z místa, kde žije senior, aby nemuseli nikam jezdit. Jsou pak mnohem flexibilnější. Když se klientovi přitíží, požádá je, aby u něho byli třeba o dvě hodiny déle. Kdyby dojížděli, mohla by to pro ně být komplikace,“ popisuje Marie Zítková, které s plánováním osobních asistencí pomáhají kolegyně Veronika Vančurová a Marcela Brodilová.

Každá osobní asistentka nebo asistent prý ale neobstojí. „Nejprve se s nimi seznámíme, pak je doprovodíme do rodiny, kde mají působit. Zrovna nedávno se nám však přihlásila jedna hodná paní se zájmem, ale psychicky to nezvládla. Chodila týden na zácvik, každý večer mi telefonovala a říkala, že je sice srovnaná s tím, že o paní bude pečovat, ale nezvládla se postarat o její hygienu. Paní navíc znala z doby, kdy byla ještě v plné síle, což pro ni bylo ještě horší,“ líčí koordinátorka projektu.

Psychickou náročnost práce asistentů Maltézské pomoci potvrzuje i Veronika Vančurová, podle níž mohou všichni asistenti využít takzvané supervize, kdy se stýkají s psychologem.
„Za asistenty jezdí supervizorka, které se mohou vypovídat a probrat s ní problémy, které je trápí. Když jim například zemře klientka nebo klient, je těžké se s tím vyrovnat. Když se o člověka starají pět let, vytvoří si k němu bližší vztah, ať už chtějí, nebo ne. Když jim pak tito lidé umírají v podstatě před očima, je to náročné,“ připomíná nelehký úděl osobních asistentů Veronika Vančurová.

Marie Zítkova si vybavuje i hodně smutnou událost, kdy se asistentky střídaly čtyřiadvacet hodin denně u dvou nemocných studentů vysoké školy.
„Osmnáctiletá slečna i o rok starší chlapec měli oba nádor na mozku, který nebylo možné odoperovat. Oba dva umírali doma. Bylo to hodně smutné a pro všechny psychicky náročné,“ vysvětluje koordinátorka projektu a dodává, že osobní asistenci mohou vedle seniorů využít i další lidé, kteří ji potřebují.

Se sháněním zodpovědných asistentů však v Maltézské pomoci mívají často problémy.
„I když jsou to lidé bez práce, nechce se jim mnohdy nic dělat. Vloni jsem sháněla asistentku z Byšic, oběhla jsem jich sedm, ale nesehnala nikoho. Jedna paní urputně okopávala zahrádku, a jakmile jsem jí řekla, proč za ní jdu, odhodila motyku a bědovala, jak nemůže na záda,“ vzpomíná na poněkud úsměvnou návštěvu Marie Zítková. Ale naopak jsou prý lidé, kteří osobní asistencí doslova žijí a vykonávají ji s úsměvem a nadšením.

Všechny asistentky a asistenti prý musí podstoupit odborné vzdělávání, které jim hradí Maltézská pomoc. A nezůstávají pouze u jednoho.
„Ptáme se jich, jaká školení by ještě chtěli absolvovat. Je to třeba komunikace s lidmi trpícími Alzheimerovou nemocí, školení manipulace s nehybným nebo málo hybným člověkem,“ vyjmenovává některá ze školení Veronika Vančurová.

Osobní asistence, kterou poskytuje Maltézská pomoc, má podle Marie Zítkové výhodu také v tom, že klienti platí za hodinu jednotnou cenu, a to stokorunu.
„Klienti hradí pouze vynaložený čas asistentek u sociální služby. Kdežto pečovatelská služba každý úkon hodnotí jinou částkou. Například za deset minut nějakého úkonu lidé zaplatí dvacetikorunu. Na první pohled je to sice líbivé, ale neuvědomují si, že ve výsledku tak zaplatí mnohem více. U nás si za tu hodinu mohou přát v podstatě cokoli, ať už je to hygiena, úklid domácnosti, nákup, čtení nebo procházka…“

Mnoho lidí prý bohužel vůbec netuší, že má nárok na příspěvek na péči. Někteří se o tom dozvídají až od dam z Maltézské pomoci, které jim i pomáhají s vyplňováním žádostí. Lidé, kteří by rádi využili služeb osobní asistence nebo ti, kteří se chtějí stát asistenty, se mohou obrátit na Marii Zítkovou na telefonu 736 620 801.                        

Jiří Říha