Karel Boháček (* 4. 8. 1886 Zamachy † 21. 8. 1928 Praha), akademický malíř. Chodil do obecné školy v Kadlíně, studoval Keramickou školu v Bechyni a Akademii výtvarných umění, člen Umělecké besedy. Jeho kompozice mj. krajiny Mšenska a Kokořínska jsou žánrově secesně dekorativní a bohužel jeho panoramatickými obrazy vrcholí předčasně uzavřené dílo. Karel Boháček je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.
Ferdinand Knobloch, doc., MUDr., CSc. (* 15. 8. 1916 Praha † ? Kanada), psychiatr a psychoterapeut. Vysokoškolské studium dokončoval až po 2. světové válce a po návratu z koncentračního tábora, kde mu jeho žena (Židovka Susan Hartmanová) zemřela na tyfus v roce 1944. Absolvoval stáže londýnské univerzity v britských nemocnicích, snažil se uvádět do praxe teorie psychoanalýzy neurologa a psychiatra českého původu Sigmunda Freuda (1856–1939) a stal se v Evropě průkopníkem skupinové terapie. Tu začal uplatňovat v denním sanatoriu pro neurózy v Praze (známá Palata) a v nově zřízené psychiatrické léčebně v Lobči (vznikla v znárodněném zámku v roce 1954), kterou vedl. Se svými názory a metodami (popsanými mj. ve dvou publikacích Metodologická analýza psychoanalýzy a Neurózy) se dostával do křížku s komunistickou mocí a ideologií. Přesto byl ještě v roce 1967 jmenován sekretářem sekce Světové psychiatrické asociace a organizoval několik seminářů ve světě. V roce 1968 založil Čs. společnost pro integrovanou psychoterapii a psychoanalýzu, předsedal mezinárodnímu kongresu o psychodramatu v Rakousku a přednášel na univerzitách v USA. V roce 1970 emigroval do Kanady, kde s druhou manželkou Jiřinou napsali světově proslulou knihu Integrovaná psychoterapie (české vydání až v roce 1993).
Václav Babinský (* 20. 8. 1796 Pokratice u Litoměřic † 1. 8. 1879 Praha – Řepy), loupežník. Studium na gymnáziu v Litoměřicích nedokončil, po vojenské službě začal s tlupou společníků páchat loupeže a zločiny v široké oblasti, mj. na Kokořínsku. Byl v roce 1835 polapen a odsouzen ke 20 letům těžkého žaláře (Špilberk a Kartouzy – Valdice u Jičína). Po propuštění byl zahradníkem v ženské věznici v Praze – Ruzyni. O jeho životě a činech psal mj. E. E. Kisch (Pražský pitaval, 1958). Literatura o něm je velmi bohatá, vznikala již za jeho života (kramářské písně). Naposledy o něm sepsala Dagmar Štětinová knížku Babinský – strašlivý lesů pán (1998, znovu 2006).
(Zdroj: Miroslav Sígl, Kdo byl a kdo je, 2007)