Není tomu tak dávno, co se mě kamarád zeptal, zda ještě jezdím na kole, a byl udiven mojí odpovědí, že nikoli, protože na něj nemám z různých důvodů čas. Opustil jsem milovaný sport a věnuji se rekreačně klusání po lesích Kokořínska. V té souvislosti jsem si vzpomněl, jak moc jsem v závodním cyklistickém období obdivoval lidi, kteří mají v sobě dar zorganizovat závody. Tento obdiv nepolevil, spíše naopak a shodou dobrých náhod jsem se stal součástí organizačního týmu v TJ Sokol Mšeno.
Nejnověji máme v sokolském kalendáři akcí zařazenu Mšenskou desítku. Přiřadili jsme ji loni k tradičnímu Běhu naděje, a založili tak nový závodní seriál nazvaný Mšenské běhy. Mšenská desítka jej první červnový víkend otevře a přes Běh Debří se v polovině prosince uzavře Během Boudeckou roklí.
Při nultém ročníku se nás, pravda, nesešlo mnoho. Letos se startovní pole více než zdvojnásobilo a díky povedenému počasí a pochvalným větám na kvalitu trasy snad můžeme očekávat růst i do dalších let.Na celém odpoledni stráveném v krásném prostředí městských lázní mě však mrzí jedna zásadní absence. Tou myslím chybějící závodníky z řad dorostu. Pokud bychom chtěli otevřít kategorii do 30 let, nepovedlo by se. Jedna žena a jeden muž je nedostatečný počet. Nabízí se mi otázka, proč na závodech vytrvalostního běhu převládají sportovci za zenitem (netýká se jen našich závodů)? Nemám na ni odpověď, jen drobný povzdech.
Díky tedy všem ženám a mužům za aktivní účast. Jako názorný příklad pro mladé bych rád uvedl čas (o nádherném běžeckém stylu nemluvě) 41:51 šedesátiletého Alexandra Alexejova a jeho celkové páté místo. Před několika lety by suverénně vyhrál. Vezměme si jej a jemu podobné jako vzor, že slušné sportovní výkony lze podávat ve 20 i v 60 letech a radost z pohybu by sem tam nějaká vráska neměla kazit. Zvu tedy tímto všechny, kdo se rádi poměřují s ostatními, 9. července na Kokořínský triatlon. Harasov už láká ke koupání.
Martin Kauler