Děti si místo svačiny raději zapnou mobily a tablety

Stravování dětí školou povinných není slušně řečeno dobré. Mají na tom podíl jak rodiče, prarodiče, sourozenci, tak i škola. Děti vstávají na poslední chvíli a je spíše zázrakem, když si dají snídani. Maximálně do sebe hodí kakao nebo čaj s rohlíkem nebo buchtou, popadnou svačinu a mažou do školy. Přitom stačí vstát o pár minut dříve a v klidu se nasnídat - nejlépe všichni společně.

O velké přestávce zapínají mobily a tablety a na svačinu už jim často ani nezbývá čas. Občas si něco koupí v bufetu, je to fajn pokud jde o müsli tyčinku nebo mléko, ale spíšdávají přednost oslazené limonádě nebo kečupovému rohlíku.

Oběd ve škole je kapitola sama o sobě. O tom, že něco asi není v pořádku, svědčí příchod školáků, kteří jako první věc začnou luxovat ledničku. Na dotaz, co bylo k obědu, odpovídají, že se to nedalo jíst, a polévku přitom ani neochutnali.

Může za to jen škola? Určitě ne. Děti si zpravidla nedají polévku jen proto, že ji nechtějí ani ostatní. Pokud se jedná o vývary z uzeného nebo vepřového masa, ochucené vodové polévky masoxem nebo kořením, frankfurtské polévky z levných párků či klobás, je to v pořádku. Ale krémové hrachové, cizrnové, rajské, chřestové, cibulové, fazolové nebo mrkvové polévky bez zahuštění moukou s přidáním zakysané smetany jsou ideálním zahájením oběda. A mnohé školy je i nabízejí.

Nebylo by na škodu udělat si jednoduchý průzkum, kolik dětí ve škole odebírá polévku. Stačilo by nabízet oběd s polévkou nebo bez polévky s určitou malou slevou. Zjistilo by se pak, kdo ve škole jí polévku a kdo ne. Bylo by dobré i nabízet alternativu za polévku, například zeleninový salát, ovoce nebo ochucenou tyčinku navíc.

Hlavní jídlo musí být vyvážené jak z hlediska kalorického, tak i složením. Nemusí to být stále maso, ale naopak. Čerstvá zelenina bohatá na bílkoviny, jako je čočka nebo fazole, by měly být pravidelnou součástí školní stravy. Nebát se kuskusu, jáhel, vloček nebo tmavé rýže, naproti tomu co nejvíce omezit houskové knedlíky nebo sladké pokrmy. Kdyby bylo jen podle dětí, nejlepší by byly různé hambáče, hranolky, párky v rohlíku, přepálené klobásy, pizzy s kolou nebo fantou. Toho si bohužel užijí při různých sportovních utkáních nebo při návštěvách rychlých občerstvení často i díky nezodpovědným rodičům nebo prarodičům. Právě ti druzí jsou nejaktivnější v nabízení zbytečných sladkostí a zcela nevhodných pochutin, a to snad díky tomu, že jim chtějí dopřát to, co děti doma nemají. V takovém Norsku se smí podávat sladkosti dětem jen v sobotu. Proč si od nich nevzít příklad?

Nejčastější chyba rodičů při stravování svých dětí je ale spíš v tom, že jim nevytvoří důstojné klidné prostředí pro sobotní nebo nedělní oběd. Celá rodina by si měla sednout společně k obědu a neměla by být vyrušována televizí ani štěkajícím psem. Samozřejmostí by měla být kvalitní chutná strava podávaná ve slavnostní domácí atmosféře.

Stravování předškolních dětí je mnohdy lepší než školních. Je to nejen tím, že spotřební koš se dodržuje důsledněji, ale i pravidelným sledováním rodičů, co jejich děti ve školce jedí. Samozřejmě pokud kuchařka umí a chce, odcházejí děti domů spokojené a často vyžadují stejnou stravu i doma. Důležité je, že ve školce děti získají i určité návyky, jak sedět u stolu, jak se chovat při jídle, jak po sobě odnést talíře a další, které budou potřebovat ve svém dalším životě. Pokud u nich tyto návyky zůstanou a budou podporovány i rodiči doma, je záruka, že se vyvarují i budoucím zdravotním problémům, obzvláště, když jim rodiče omezí sladkosti na úkor sezonní zeleniny a ovoce.

Když Bůh požehná, pokračování za měsíc.                      

Ivan Heidler