Opustil nás mšenský umělecký kovář, horolezec, pamětník a výborný kamarád Luboš Martínek. Nemohu napsat vše, čím nás tento skvělý člověk obohacoval a co pro nás všechny, kteří jsme ho více znali, znamenal a co vše po sobě zanechal.

Jeho největší životní vášní bylo horolezectví, což dokládá obrovské množství prvovýstupů na pískovcových skalách Kokořínska - bezmála tři tisíce cest. K tomu je třeba přičíst neuvěřitelné množství ukovaných jisticích kruhů, kterými po dlouhá léta zásoboval snad všechny prvolezce a stavitele nových horolezeckých výstupů v celém širokém okolí. S obrovskou pílí se věnoval údržbě skal, měnil jisticí a slaňovací kruhy, staral se o vrcholové knížky a krabice. To vše ve svém volném čase a pouze za symbolické finanční odměny.

Měl velký podíl na obnově starých zaniklých kovaných křížů v naší krajině, které opravoval a vracel zpět na svá původní místa. Dnes si díky Lubošovi Martínkovi můžeme užívat lezení na našich pískovcích, obdivovat jeho umělecké plastiky a setkávat se s jeho kovářskou prací v různých koutech kraje.

Byl také milovníkem místní historie, měl obrovský přehled o všech zajímavostech našeho kraje. Vždy, když se rozpovídal o něčem zajímavém, bylo na něm vidět, s jakou vášní vše rozdává, jak se chce o vše podělit s těmi, kterým důvěřoval, které měl rád a kteří se v jeho složitějších životních situacích vždy nacházeli nablízku. Byl introvert, ale pokud jste si k němu našli cestu, dokázal vám vše mnohokrát vrátit.

V posledních letech, po smrti rodičů, kdy zůstal ve svém domě sám, začal pomáhat dětem z lezeckého kroužku s průpravou, učil i děti ze Základní umělecké školy Mšeno kovářskému řemeslu.

O Lubošovi Martínkovi by se dalo dlouze psát a povídat, nicméně tak trochu tuším, že on sám by si takovou popularitu nepřál. Luboši, děkujeme za vše, nikdy nezapomeneme…                    

Jiří Guttenberg

Zemřel Luboš Martínek. Ta tragická událost zasáhla snad celé Mšeno. ...a my se ptáme proč? Teprve nyní mi dochází, že Luboš, horolezec a umělecký kovář v jedné osobě, chybí až svou nepřítomností. Horolezectví bylo náplní jeho života, kterou doplňoval uměleckou kovařinou. Tu zdědil po svém dědečkovi.

Málokdo ví, že Luboš Martínek byl po Karlu Bělinovi druhým nejaktivnějším horolezcem v Čechách v počtu prvovýstupů na skále. Jeho upřímný pohled povzbuzoval touhu po přírodě a v modrých očích se dal vyčíst výraz citlivosti, která pramenila z jeho klidné povahy. Vysoká, štíhlá postava byla nepřehlédnutelná, když na svém kole jezdil do skal. To všechno nám bude chybět. A my se jen tiše ptáme - proč?

Nezemřel jsi však úplně, minimálně žiješ v srdcích a vzpomínkách nás kamarádů a lidí, kteří tě měli rádi. Tvůj duch nás bude provázet dál na tvých skalách a chránit naše vzpomínky. A pokud teď někde v horolezeckém nebi dál zvolna lezeš, tak ti posíláme tenhle pozdrav.

„...a když se nevrátím, počkej až do noci, až soumrak roztančí hvězdný rej, a když pak nepřijdu, nečekej, sám odejdi, klidu mi přej a neplakej...“

Luboši, díky za všechno.

Tvůj kamarád Petr Pavelka

Ve věku nedožitých osmapadesáti let odešel Luboš Martínek, navenek nenápadný člověk, který však svou působností překračoval hranice mělnického regionu. Jako horolezce a znalce regionu ho vyhledávali horolezci z celé České republiky a rovněž horolezci z německých Drážďan. Udržoval kontakty s rodinou legendárního horolezce prvního československého přemožitele pověstné severní stěny Eigeru ve švýcarských Alpách Radovana Kuchaře. Pověstný horolezec v počtu prvovýstupů v České republice Karel Bělina se stal zřejmě jeho nejbližším přítelem. Dojížděl za ním do Mšena, odkud vyráželi za výstupy do okolních romantických skal regionu, který byl kdysi v turistických průvodcích nazýván Mšenským Švýcarskem.

Jako umělecký kovář se Luboš Martínek podílel na udržování duchovního charakteru zdejší krajiny, obnovoval zničené a poškozené křížky na polích a cestách v okolí Mšena. Vedle toho začal předávat své bohaté zkušenosti dětem žákům v nově postavené kovářské dílně v Základní umělecké škole ve Mšeně.

Když jsme v rámci činnosti evangelického sboru ve Mšeně s horolezcem Petrem Pavelkou uspořádali v sobotu 5. července 2014 bohoslužby ve skalách na Vyhlídkách u Romanova, přišel i Luboš Martínek. Po bohoslužbách ještě stihl s Petrem Pavelkou uskutečnit prvovýstup na jedné ze skal Mšenska. Cestu nazvali Bohoslužby ve skalách.

A tehdy hodnotil tuto akci takto: „Je to dobrá myšlenka. Mně se to líbilo. Všichni mí kamarádi horolezci to hodnotili dobře. Působilo to dobře. S výhledem na okolní kopce to dobře zapadlo. Dobře vybrané místo.“

Luboš byl věřícím člověkem, byl pokřtěn v římskokatolické církvi. Do kostela chodil spíše tehdy, když se v nich konaly koncerty. Ve velikonočním týdnu jsme si znovu připomněli oběť Ježíše Krista, který sestoupil z nebe na zem doprostřed našich lidských obav, strachu a úzkostí, aby nám dodal novou naději a překonal moc zla a smrti. V tomto úhlu pohledu můžeme spatřovat naději pro každého z nás i pro dobrého člověka ze Mšena Luboše Martínka.                   

Michal Šimek, farář ČCE ve Mšeně