Mšeno - Po bezmála sto dvaceti letech mšenské vlakové nádraží přišlo o vodojem, z něhož se plnily vodou nádrže parních lokomotiv. Střecha drážní vodárny, která stojí za lokomotivní remízou, se před časem zřítila. A ocelové nádrže, které pod ní byly umístěny, musely kvůli plánované opravě střechy přilehlého drážního domku zmizet.
O demontáž dvojice těžkých nýtovaných nádrží se postaral Jan Turek z kelského kovošrotu. A nešlo rozhodně o nic jednoduchého.
„Vzhledem k tomu, že nádrže byly uložené na ocelových nosnících ve výšce zhruba tří metrů, objednali jsme na jejich sundání těžkou techniku,“ uvedl Jan Turek, podle něhož bylo nejprve nutné do každé z nádrží autogenem vyřezat otvory na upevnění kotvících lan.
Po sejmutí nádrží, z nichž každá vážila zhruba půldruhé tuny, bylo nejprve nutné vybrat z nich stavební materiál, který tam napadal po zborcení střechy. Nádrže o průměru tří metrů jeřábník naložil na korbu přistaveného nákladního automobilu, který je převezl do kovošrotu na další zpracování.
Mšenská drážní vodárna byla vybudována v rámci výstavby železniční tratě Mělník – Mšeno v letech 1896 až 1897. Svému účelu sloužila až do ukončení provozu parních lokomotiv ve druhé polovině dvacátého století. Lokomotiva při příjezdu do stanice potřebovala pokaždé prostřednictvím drážního jeřábu z vodárny doplnit tři i více metrů krychlových vody. Takové množství nebylo z běžného vodovodu možné rychle doplnit, proto se u dráhy budovaly vodojemy o obsahu několika kubíků.
S plněním vodárny pro parní lokomotivy byl ve Mšeně už od začátku provozu dráhy problém. Mšeno totiž až do dvacátých let minulého století trpělo nedostatkem vody. Vyhloubením studny na nádraží se podle archivních záznamů nepodařilo zajistit ani pitnou vodu pro zaměstnance dráhy. Řešením bylo vybudování vodovodu z pět kilometrů vzdálené Vrátenské hory, který mšenské nádraží zásoboval vodou po několik desítek let.
Jiří Říha