František Vízner (* 9. 3. 1936 Chodeč, † 1. 11. 2011 Brno), akademický sochař. Vyučen malířem skla, absolvoval střední odbornou školu sklářskou v Novém Boru, střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér skla a glyptiky. Začínal ve sklárnách v Teplicích (lisované sklo) a Škrdlovicích (hutnické sklo), působil v Ústředí uměleckých řemesel, v Metropolitním muzeu v Louvre, dále v Uměleckoprůmyslovém muzeu Severočeském a Východočeském. Jako akademický sochař začal od roku 1962 se soustavnou ateliérovou činností v oboru brusem tvarovaného skla, od roku 1970 se věnoval sklářským pracím pro architekturu Je autorem četných realizací (stanice metra v Praze, Kongresové centrum v Praze, Národní divadlo – osvětlovadla, rovněž v Českém parlamentu). V roce 1967 získal všechny ceny v oboru lisovaného skla v soutěži pro Světovou výstavu EXPO 67 v Montrealu. Dvakrát mu byla udělena Bavorská státní cena (1979, 2003). Je zastoupen v uměleckých sbírkách galerií nejen u nás v Praze, Brně a Novém Městě na Moravě, ale také v městech USA, Velké Británie, Japonska, Švédska, Švýcarska, Německa Francie, kde všude vystavoval.
Otakar Červinka (* 1846, † 1915), spisovatel a básník. Pracoval jako hospodářský úředník v Dobrovici, později v Kropáčově Vrutici, udržoval dlouholeté přátelství se Svatoplukem Čechem, vystupoval v almanachu Ruch, přispíval do Osvěty, Květů a Lumíra, které Svatopluk Čech redigoval a kde také otiskl mj. báseň o Kokořínu.
Jiří Fryč (* 14. 6. 1935 Mšeno, † 21. 3. 1991 Nový Jičín), neprofesionální archeolog. Byl vyučen kuchařem – číšníkem, ale patřil záhy k předním neprofesionálním archeologům. Založil kroužek v Příboře, kde působil, prováděl průzkum, sběr a záchranu nálezů na Novojičínsku a v okolí Lipníku nad Bečvou. Spolupracoval při tom vždy s odborníky, kteří psali o jeho nálezech v odborném tisku.
Josef Ferdinand Norbert Seger, též Seeger nebo Segert (* 21. 3. 1716 Řepín, † 22. 4. 1782 Praha), hudebník a skladatel. Už jako chlapec se živil hudbou (otec byl truhlářem) a pak se odebral do Prahy, kde po studiu dosáhl hodnosti magistra filozofie, stal se varhaníkem a houslistou, mj. v kostele sv. Jakuba, sv. Martina a v Týnském chrámu v Praze. Začal skládat, mnoho jeho barokních skladeb bylo vydáno i v cizině (varhanní preludia, fugy, toccaty). Jeho skladby byly velmi rozšířeny a zejména v Německu dosáhl ve své době obliby, přitom celý život působil v Čechách. Mezi jeho úspěšnými žáky byli mj. Josef Mysliveček, Jan Jakub Ryba, mělnický Josef Skydánek a další. Císař Josef II. ho získal pro účinkování ve své vídeňské kapele, ale toho se již nedožil. V literárních dílech ho vzpomínají Alois Jirásek (F. L. Věk) a Antonín Sova (novela Pankrác Budecius kantor).
(Zdroj: M. Sígl - Kdo byl a kdo je)