Kokořínsko - Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj uspořádala v pátek 19. února akci s názvem Soví houkání. Šlo de facto o druhý ročník, ovšem ten první se konal již před 10 lety. Zájem veřejnosti byl tak velký, že poslední přihlášené musela organizátorka akce Marcela Holubová již odmítnout. I tak se nás u terénní stanice CHKO v Kokořínském Dolu sešlo v páteční večer na padesát účastníků včetně malých dětí. Ze Mšena jsme byli pouze dva.
Nejprve jsme si v zasedací síni terénní stanice vyslechli hodinovou přednášku s promítáním zkušeného ornitologa Petra Lumpeho. Seznámil nás se vzhledem i hlasem všech druhů sov, které žijí v naší republice. Poté jsme se rozdělili do tří skupin a každá, vyzbrojena baterkami, vyrazila z Kokořínského dolu jiným směrem. Jedna šla do Boudecké rokle, druhá náročným terénem Kočičiny a Vrbodolu a třetí putovala neznačenými stezkami k rybníku Harasov. Počasí bylo ideální - jasno, bezvětří, byť kolem 22. hodiny již poněkud chladno... Vedoucí skupin pouštěli nahrávky hlasů těch druhů sov, jejichž výskyt je na Kokořínsku jistý či pravděpodobný - výr velký, puštík obecný, kalous ušatý, kulíšek nejmenší.
A jaký byl výsledek našeho tříhodinového klopýtání blátem a přes kořeny? Slyšeli jsme hlas kalouse ušatého a párek puštíků obecných. Tato pozorování poslouží zároveň jako cenný údaj pro nově připravovaný evropský hnízdní atlas ptáků. I kdybychom ten večer neslyšeli krom šumění lesa a praskotu větviček v nočním tichu nic jiného, nelitovali bychom. Pobyt na pasece ozářené světlem měsíce je totiž stokrát zajímavější než jakýkoli televizní seriál.
Veronika Skopcová