Mšeno - Proč jsme se rozhodli strávit zbytek žití ve zdejším domově a proč se nám více či méně daří vytvořit si zde svůj domov?Přicházíme každý z jiného prostředí. Jsme senioři různého věku, s různými zdravotními i osobními problémy, ale všichni s nadějí, že se nám podaří uspořádat šťastný a spokojený život. Nemáme společnou minulost, nechodili jsme s nikým do školy... Nemáme ani společnou budoucnost, pokud opomenu ten fakt, že tu všichni jednou nebudeme. Ale co máme určitě společné, je přítomnost a jen na nás záleží, jak si ji zpříjemníme a užijeme. Vždyť radost  z každého dne je pro nás přínosem.

S pozitivním přístupem, s úsměvem na tváři, vzájemným pochopením a tolerancí sami k sobě i k personálu domova se nám pomalu daří přizpůsobovat své návyky ze svého domácího prostředí k podmínkám domova. Vytváříme zde nová přátelství a právě tato potřeba, jak říká seniorka paní Zdena Jakubcová, jí pomáhá překonávat smutek a zdravotní potíže. Dobře ví, že v případě potřeby se má na koho obrátit.

Kulturní akce, které jsou v domově pořádány v hojném počtu, otevírají možnosti pro studium Univerzity třetího věku. Ve studiu nás reprezentuje paní Jitka Kozáková a paní Irena Hořejší.  V této souvislosti je možno podotknout, že zručnost našich seniorek, které navštěvují pravidelně pracovní aktivity, není zanedbatelná. Především se podílejí na výrobě drobných dárků pro seniory a děti do mateřských škol. Jejich výrobky přispívají i k výzdobě domova. S touto činností seniorkám pomáhá svou zkušeností a radou pan Čeněk Hlavatý, ředitel Základní umělecké školy Mšeno. Jako příklad uvádíme zručnost paní Jitky Kozákové, která byla oceněna hlavní cenou soutěže Šikovné ruce našich seniorů. Byla upřímně dojatá květinovým darem, obdivem a potleskem přítomných.

Pro některé seniory jsou životně důležité návštěvy duchovních, kteří konáním svých pobožností nahrazují seniorům návštěvu v kostele. Jedním z pravidelných účastníků je senior pan ing. Jan Homuta, který svým způsobem života přináší mezi seniory klid, jistotu a pomoc tomu, kdo ji potřebuje.

Nebylo by pravdou nezmínit, že někteří senioři i přes veškerou snahu svou cestu ještě nenašli. Jejich smutek a bolest je tíží a nejsou s novou životní skutečností vyrovnáni. Vzpomínají na své domovy a blízké a nedokáží se od tohoto pocitu oprostit.

Jitka Pospíšilová, klientka Domova seniorů Mšeno