Řekli byste o vesnici nebo městě, kde žijete, že je to pro vás ten nejmilejší kousek země? Možná ne. A možná proto, že tam celý život žijete. Před nedávnem mne navštívil mšenský rodák Zdeněk Hulicius, který žil léta v Praze, a dnes, ve stáří, bydlí u syna, také Zdeňka, v Rozkoši na Kutnohorsku. Na něm i na jeho synovi, který už se sice ve Mšeně nenarodil, je na první pohled znát, jak „své“ Mšeno milují. „Mšeno, to je prostě pojem,“ řekl přímo mladší z pánů Huliciusových. No a vidíte, často přitom od jiných lidí slýchám, jaká je to díra, skoro Černá ves, jak se Mšenu prý dříve říkalo. V minulém čísle Mšenska Martin Kauler rozebíral, kdo je Mšeňák a kdo není. O pánech z Rozkoše bych řekl, že oni jsou ti praví Mšeňáci, i když ve městě nežijí. Na město, kde žila po staletí jejich rodina, přitom nedají dopustit. A jak to tedy cítíte vy?
Pěkné čtení přeje
Jiří Říha