Mšeno – Letošní rok bych chtěla začít trochu netradičně. Nedávám si žádná nová předsevzetí (mimochodem ta minulá většinou měla jepičí život), nedělám si žádné velké plány, protože mi je vždy nějaká nenadálá situace hodně rychle změnila. Rozhodla jsem se, že tentokrát se místo do budoucnosti, podívám do minulosti. Do minulosti života naší mateřské školy ve Mšeně.
Je to již jedenáct let, kdy jsem nastoupila do MŠ Mšeno jako ředitelka. Začátky to byly těžké, vše pro mne bylo nové, neznámé a navíc jsem převzala školku za velice nehezkých okolností. Pamětníci si jistě vzpomenou na soudní tahanice okolo bývalé ředitelky. Rodiče neměli ke školce a jejímu vedení žádnou důvěru, zaměstnanci byli vystresovaní a chodili do zaměstnání s obavami.
Netušili jsme, jaká nás čeká mravenčí práce, když jsme se maličkými a zpočátku velmi nejistými krůčky snažili změnit klima školky a její pověst ve městě i jeho blízkém okolí. Všechny učitelky se tohoto úkolu zhostily se ctí a vložily do své práce nejen všechny své dovednosti, znalosti a spoustu času, ale především srdce. A to byla sázka na výhru. Jejich neúnavná snaha se odrazila především na spokojenosti dětí, ale dovolím si říct, že i jejich rodičů.
Ruku v ruce se začínala školka měnit nejen zevnitř, ale i navenek. V průběhu těch dlouhých jedenácti let se za velmi významné podpory našeho zřizovatele stala školkou trojtřídní a náš kolektiv se rozrostl o novou mladou paní učitelku. A musím konstatovat, že její výběr byla trefa do černého. Skvěle zapadla do našeho kolektivu a vnesla mezi nás čerstvého ducha.
Od začátku jsem se snažila vyměnit veškeré letité vybavení školky za nové, moderní a funkční, které by dětem zpříjemnilo celodenní pobyt ve školce. Povedla se nám i neuvěřitelná akce, kdy jsme si za obrovské podpory a pomoci rodičů vybudovali pro děti nové herní prvky na školní zahradě. Díky nemalým sponzorským darům jsme si mohli dovolit vybavit herny i zahradu spoustou nových hraček a pomůcek.
A potom konečně přišla chvíle, kdy odešla bývalá ředitelka (v té době již řadová učitelka) do starobního důchodu. V té době jsem náš kolektiv dovedla téměř k dokonalosti přijetím mladé, ale zkušené maminy, která si okamžitě studiem doplnila požadovanou kvalifikaci a v současné době je další nenahraditelnou součástí mého pedagogického sboru. Nakonec dostala školka doslova a do písmene nový kabátek zvenku i zevnitř a teď už jí chybí k dokonalosti jen plánovaná rekonstrukce dětských koupelen a záchodků.
Jeden moudrý člověk řekl, že člověk by měl být alespoň jednou denně pochválen, a pokud to neudělá někdo jiný, má se pochválit sám. A tak si dnes dovolím to výjimečně udělat také. Myslím, že se za jedenáct posledních let nemusím stydět a že úsilí stálo za to.
Ale největší dík a obdiv patří mým čtyřem bezvadným kolegyním, kamarádkám a skvělým učitelkám, které mě po celou dobu maximálně podporovaly, pomáhaly mi, odváděly skvělou práci, vybudovaly si nadstandardní vztahy s rodiči a dětmi a školce stejně tak jako já věnovaly nejen spoustu svého volného času, ale i kousek svého srdíčka.
Všechny mé známé ředitelky z jiných školek mi je opravdu závidí. Ale já je nedám, patří sem, do naší školky. Máme před sebou ještě spousty nápadů, které bychom chtěli společně zrealizovat a školku tak zase o kousíček vylepšit.
A vám všem přeji za tu naši mateřskou školu do letošního roku mnoho osobních i pracovních úspěchů.
Dana Svobodová