Mšeno – V naší mateřské škole je jedna zastrčená místnost, je to taková úzká nudlička a honosí se na dveřích cedulkou Ředitelna. Každé ráno se nenápadně plížím kolem svého dlouhého stolu a modlím se, aby na mě z té hromady zákonů, vyhlášek, novel zákonů a novel původních novel nevykoukl další dotazník a nedej bože nechtěl vyplnit. Dotazníky zřejmě sestavuje nějaký mimozemšťan a já, ač mám vysokoškolské vzdělání, nejsem schopna správně vyplnit příslušné kolonky.

Nechápu, komu jsou některé informace k užitku. Snad jen abychom se ve školce nenudili. A když mi dotazník třikrát vrátí, protože na straně jedna nesouhlasí počet dívek narozených v roce 2010 s počtem dívek na straně dvě, které pocházejí že Mšena, a to vše nesouhlasí se stranou tři s počtem dívek, které nastoupily nově v tomto roce, tak získám neodbytný pocit, že musím  svůj diplom vrátit.

A jak tak statečně odolávám a odolávám, jednou ráno z neopatrnosti otevřu email a ... je to tu! Tentokrát jde sice pouze o metodický pokyn ministerstva zdravotnictví, jehož dodržování bude kontrolovat hygiena. Ale aby zavedli nějakou novinku, tak nás za to budou bodovat.

A o co jde? Jak zajistit dětem pestrý jídelníček (jako bychom to dosud nedělali) a přitom dodržet zařazení daného počtu požadovaných surovin a jídel. A opět je tu další moje oblíbená tabulka. Do kolonek vyplnit příslušné použité suroviny a druhy uvařených jídel.  Myšlenka je asi správná, ale v praxi dost těžko uplatnitelná. Pro samé papírování nějak ubývá kuchařkám čas na vaření.

A co děti? Bude jim taková strava chutnat a vyhovovat, když na ni nejsou z domova zvyklé? Budou chodit ze školky najedené, anebo hladové? Na to v tabulkách nějak pozapomněli udělat příslušné kolonky.

No posuďte sami - jednou týdně musí být bezmasé jídlo, jednou za čtrnáct dní ryba a stejně tak luštěniny. Třikrát týdně zeleninová polévka, jednou luštěninová. Třikrát v týdnu musí být k obědu zelenina a to dvakrát jako salát a jednou teplá. Musíte střídat těstoviny, rýži, brambory, knedlík a sladký oběd smí být jen dvakrát měsíčně. A teď, babo, raď! Jak udělat dětem oblíbenou rajskou, svíčkovou, znojemskou a další omáčky, ovocné knedlíky nebo buchtičky s krémem? Asi budou skvělé s dušenou zeleninou nebo okurkovým salátem, že?

Nic se nemá přehánět. Mám trochu obavu, abychom z dětí nevychovali alergiky na zeleninu všech druhů. Ale já mám naštěstí skvělé kuchařky, které se s těmito požadavky statečně popasovaly a dětem se snaží vařit tak, aby jim chutnalo, a přesto se vešly do nesmyslných kolonek. Ale neměl by se také nechat trochu prostor tvořivosti kuchařek? Ony jsou každý den u toho, když děti obědvají, a přece nejlépe vidí, co dětem chutná a co ne. A proč tedy musejí opakovaně vařit jídla, která jdou téměř celá do zbytků? No přece proto, že se hodí do skvěle vymyšlené tabulky. A tak dovolte, abych svým zlatým holkám v kuchyni složila poklonu a poděkovala za jejich práci.                                        

Dana Svobodová, ředitelka MŠ Mšeno