SedlecVojtěchovMasarykova škola ve MšeněDomov seniorů (foto: M.Měšťan)

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavební společnost - člen skupiny PCS

© 2019 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Chtěl bych chrám dostat do krásy


Přání Petera Kothaje, nového duchovního správce ve Mšeně a okolí

Mšeno – Když začátkem února letošního roku nečekaně zemřel mšenský farář Mgr. Bohuslav Bártek, hledala katolická církev pro mšenskou farnost nového duchovního správce. Od poloviny dubna se jím stal Mgr. Peter Kothaj.

K místu vašeho narození se váže zajímavá historka...
Když jsem mluvil s biskupem Josefem Kouklem, říkal jsem mu: „Všechno o mně znáte a víte, ale kde jsem se narodil, to určitě nebudete vědět.“ Briskně odvětil: „Cez Jasovú jezdím do Rubáně k sestričkám.“ Takže mě docela překvapil.

Kam vedly vaše další kroky?
Ve věku jednoho roku jsem se přestěhoval s rodiči do Čech do Varnsdorfu. Poznal jsem i Jablonecko, v samotném Jablonci nad Nisou jsem začal chodit do základních škol.

Kde jste navštěvoval střední školu?
Studoval jsem libereckou střední všeobecně vzdělávací školu (předchůdce dnešního gymnázia), kde se mi ale moc nelíbilo, protože mě to příliš nebavilo. Po maturitě mne Pán Bůh „strčil“ zase na školu, tentokrát vysokou – Teologickou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích, kde se mi během deseti semestrů líbilo, protože tam byl rozhodně větší klid než v Praze.

Co bylo impulzem pro vaše rozhodnutí stát se knězem?
Moji rodiče trpěli různými zdravotními neduhy, a tak nás děti „rozstrkali“ k příbuzným na Slovensko. Tam se chodilo i do kostela, kam pan farář pozval na ministrování mého mladšího bratra dřív než mě, což se mne jako staršího docela dotklo. Když mě o tři dny později pozval také, řekl jsem: Já ho předčím a budu farářem. A Pán Bůh, který má své cesty, se toho chytil (smích).

Kam jste jako kněz nastoupil na své první místo?
V mladoboleslavských kostelech jsem působil pět let jako kaplan. Pak jsem dostal Bukovno, Michalovice a jako administrátor jsem byl v Bezně a Bakově. Od 1. 11. 1985 jsem na přání nadřízených odešel do Smržovky a jejího okolí. Kam mě pošlou, tam jdu, neboť je to podobné jako služba vojáka.

Co pro vás znamenal pobyt ve Smržovce?
Tam jsem působil v letech 1985 – 1999. Nejprve jsem se musel pořádně „rozhlédnout“, protože do kostela tam nechodil skoro nikdo. Lidé nebyli zvyklí komunikovat. Řekli mi: žádný kostel tu nemáme. Nakonec se kostel „našel“ kousek nad školou, ale po požáru byl doslova v hrozném stavu. Bohužel byl delší dobu tak ponechán, takže prodlení s opravami se zbytečně podepsalo nejen na vnějším plášti budovy, ale i na jejím vnitřním interiéru.

Jaký jste si dal na počátku úkol?
Mým cílem bylo lidem zviditelnit kostel, aby věděli, že ho vůbec mají. Trvalo celých devět let, než se úkol podařilo splnit. Celkem se na opravě kostela ve Smržovce použily finance v hodnotě sedmi milionů korun.

Jak jste vedle oprav kostela vycházel se svými farníky?
Zpočátku bohužel se mnou nikdo téměř nekomunikoval. Proto jsem řešil otázku, jak se dostat blíž k lidem. Proto jsem si pořídil exkluzivní chov drůbeže s jedním kohoutem a třinácti slepicemi. Svým farníkům jsem vozil vajíčka až k nim domů a vlastně přes slepičky jsem se dostal blíže k lidem. Výsledkem byla zvýšená návštěvnost bohoslužeb v kostele.

Došlo i na hudební setkání v kostele?
Ve spolupráci s městem jsem pořádal například vánoční koncerty, na které město vše připravilo včetně pohoštění. Jezdil na ně i pan biskup.

Jak jste se ocitl v našem regionu?
Přišla nabídka pana biskupa, abych působil v Nebuželích. Ukázal jsem rukou na kříž a řekl: Jaká je vůle Páně, to je pro mě rozhodující. Pak jsem působil ještě v kostelech na Mladoboleslavsku, ale tam nebylo kde bydlet. Na pohřbu pátera Bártka mi pan biskup nabídl službu ve Mšeně.

S jakými pocity jste přijal místo duchovního správce ve Mšeně?
Jestliže ve svém životě přijímám vůli Boží, tak do něj nedávám své pocity, protože se nechci stát člověkem pocitovým, čili náladovým.

Čeho byste chtěl dosáhnout při svém působení ve Mšeně?
Zdejší kostel je ve vlastnictví všech, a proto by si ho měli všichni vážit a mít z něj radost. Náš kostel je zapsaný v seznamu kulturních památek. Proto bych chtěl – podobně jako ve Smržovce – dostat ho průběžně potřebnými opravami do krásy, což je už vidět například na instalaci nových vitrážových oken. Teprve poté by měl kostel dostat novou omítku. Pěkné prostředí přiláká do chrámu další návštěvníky mší svatých i nabízených kulturních akcí.

Karel Horňák