Krolmus Václav, někdy bylo pseudonymem jeho obrácené jméno Sumlork V. S. nebo i Wacslaw (* 3. 10. 1790 Březinka, okres Mladá Boleslav † 24. 10. 1861 Praha), katolický kněz, kulturní pracovník, básník, publicista, archeolog, sběratel lidové slovesnosti a obyčejů. Studoval gymnázium, Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a kněžský ústav v Litoměřicích. Po celý život podnikal cesty po středních Čechách, spojované s průzkumy. Byl kaplanem v Lysé nad Labem, Brozanech, Křesíně, ale zejména v Liblicích a ve Mšeně (1819 – 1923), kde začínal jako průkopník české archeologie svoji cestu za památkami na Hradsku a v jeho okolí. Stal se zakládajícím členem Matice české. Do terénu s ním chodili například Jan Neruda či Božena Němcová. Stal se autorem mnoha příležitostných básní, vlastivědných pojednání, staročeských pověstí a výborů národních písní. Jeho hlavní dílo má proto název Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy s ohledem na bájesloví českoslovanské. Naposledy vyšlo jeho dílo Poslední božiště Černoboha ve vydavatelství Místních novin Podbezdězí v roce 1998. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze.

Baarová Lída, vlastním jménem Ludmila Babková (* 7. 9. 1914 Praha † 27. 10. 2000 Salzburg), herečka. Vystudovala státní konzervatoř v Praze. Koncem 30. let vlastnila zámeček na Kokořínsku, kam zajížděla k tajným schůzkám. Její kokořínské sídlo po druhé světové válce vyhořelo a v té době se staly osudnými její pobyty v Německu (s Josefem Goebelsem).

Hulicius František Stanislav (* 30. 10. 1825 Mšeno † 5. 12. 1894 tamtéž), veřejný činitel, spisovatel. Základní vzdělání získal ve Mšeně, pokračoval na studiích v České Lípě a Mladé Boleslavi. Vyučil se kupectví v Mělníku. Odešel do Prahy, kde nalezl upřímného rádce ve Václavu Krolmusovi. Jeho hlavní zásluhy se týkají národního probuzení na Mšensku, kam se z Prahy vrátil. Organizoval zde ochotníky, ochotnické divadlo pod jeho vedením bylo jedno z prvních na Mělnicku, založil sokolskou jednotu a muzeum, ovlivnil rozvoj školství. Byl autorem několika povídek, přispíval do časopisů a Národních novin K. Havlíčka Borovského a českých listů v USA. Byl proto často vyslýchán policejními orgány. S lékařem A. Hákem se zasloužil o to, že Mšeno od roku 1848 bylo uvědomělým a vlasteneckým městem. Třikrát po sobě byl zvolen purkmistrem města. V roce 1882 daroval městu a škole svou knihovnu. Zahynul se svou ženou nevysvětlenou vraždou.

(Miroslav Sígl, Kdo byl a je kdo, 2007)