Náměstí Míru panoramatickyBusta T.G.M. v parku před školoupamětní deska - revitalizace centra, foto: Petra NejedláSkramouš

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavebn� spole�nost - �len skupiny PCS

© 2022 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Mšenští cyklisté polykali kilometry v Rakousku


Léto u Bike Mšeno znamená pravidelný cyklovýlet za „kopečky“. Tentokrát jsme zvolili nejzápadnější část Rakouska a Bodamské jezero. Vyrážíme v úterý časně ráno a po 680 km nacházíme vytipovaný kemp nedaleko města Bludenz. Kemp je luxusní za velmi příjemný peníz, osazenstvo je většinou z Nizozemska, všechno slušní lidé (jako my). A protože je teprve odpoledne a lichtenštejnské hranice pouhých 25 km, jedeme navštívit knížectví, které má vazby i na naši historii. Po přejezdu hranic se rozhodujeme navštívit hlavní město Vaduz a kouknout, jak bydlí pan kníže, a je z toho hned pěkných 80 kilometrů.                                                                    

Druhý den máme v plánu jednu z nejkrásnějších vyhlídkových silnic Rakouska Silvrettu. Cestou projíždíme město Bludenz, kde je nejenom pivovar, ale i továrna na výrobu čokoládových pochoutek Milka. Při průjezdu kolem továrny nás ovane líbezná vůně a s lítostí zjišťujeme, že se tu za týden koná „Čokofest“. Cestou míjíme v obci Partenen jedno z nejdelších schodišť Evropy. Pod lanovkou je naskládáno celkem 4000 schodů.

Raději pokračujeme k Silvretě. Přichází finále v podobě 15kilometrového výjezdu k přehradě Bielerhöhe až do výšky 2032 m n. m. Průsmyky v německy mluvících zemích mají většinou koncovku – pass, -joch, -tor. Po výjezdu průsmyku dostává naše Silvretta přezdívku Prasátor (tak drsná byla).

Další den se stupňují teploty, a proto se na poslední „horskou“ vydáme brzy zrána. Čekají nás dva průsmyky v pořadí Furkajoch a Faschinjoch. Z mapy celkem číst umíme, ale když vidíme na posledních čtyřech kilometrech zákaz vjezdu karavanů, je nám jasné, že přezdívka Prasátor bude málo (u piva prozradíme, jak jsme průsmyk pojmenovali). Sice máme štěstí na počasí, kocháme se neskutečně krásnou krajinou, ale vedro je vysilující. Později se dozvídáme, že v Bludenzi byla naměřena nejvyšší teplota v Rakousku 36,6 °C. Po téměř 90 km a 2500 nastoupaných metrech rádi kotvíme v kempu.

Nový den a čeká nás asi hodinový přejezd do Německa k Bodamskému jezeru, jednomu z nejčistších jezer Evropy, které Němci hrdě nazývají Švábské moře. První kemp je obsazený, v druhém získáváme pěkné zastíněné místo. Jak by ne, když zaměstnanec kempu je Slovan Goran z Chorvatska. Dalším příjemným zjištěním je, že v kempové restauraci vaří děvče z Čech. Vedro se stupňuje, proto volíme jen krátkou vyjížďku do města Friedrichshafen, ve kterém pan Zeppelin založil továrnu na výrobu vzducholodí.

Den poslední, vrchol výpravy. Rozhodli jsme se objet Bodamské jezero. Čeká nás přejezd tří států, kterým jezero územně patří. Personál kempu nám nevěří, že dokážeme jezero objet. Ale my nejsme žádná ořezávátka.  Vedro nás nutí vyjet už v 6 hodin ráno. Postupně přes Rakousko a Švýcarsko se po 95 kilometrech dostáváme do německé Kostnice. Jsme tu právě v předvečer šestistého výročí upálení Mistra Jana Husa. Díky navigaci (Kostnice má přes 80 000 obyvatel) nacházíme ulici, kde údajně Hus žil, než byl uvězněn, a kde je muzeum s českou průvodkyní. Ta nás posílá za původní hradby, kde je pomník Husův kámen, místo, kde byl Jan Hus upálen. Opouštíme Kostnici a po celkem 182 kilometrech vysušení jak treska přijíždíme do kempu. Dobrá věc se podařila.

Více fotografiíí ke shlédnutí na www.bikemseno.cz

Jaroslav Kůtek