Neočekávané se stalo skutečností a po roce práce Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí a jeho příznivců se opravdu bude v přírodní divadle v lesoparku Debř ve Mšeně hrát. To jsou slova Zuzany Říhové z minulého čísla Mšenska. Ano, mohu potvrdit, že se tam opravdu hrálo. Začnu ale jinak.
V neděli 12. července na náměstí Míru ve Mšeně začínala recesistická vycházka Po stopách Cinibulkových „Časem zpět o sto let“. Sešli se opravdoví nadšenci v dobovém oblečení, bylo to krásné a jistě si všichni vycházku s překvapením v podobě pikniku na nejvyšším bodě Františkovy aleje užili.
Po občerstvení výletníci pokračovali dál do lesoparku Debř, kde krátce po patnácté hodině Jiří Říha vřelými slovy otevřel lesní divadlo, ve kterém se jako první po tolika letech hrála pohádka Květ zapomnění v podání Nového divadla Mělník. A v tuto chvíli byl sen paní Zuzany splněn. Tleskám a gratuluji.
Nicméně, ačkoli jsem jako divák sledoval dění na podiu, tak v hledišti, nezahlédl jsem nikde nikoho z radnice. Copak se stalo? To vás nezajímá kulturní dění v místech, kde dříve hrál vyhlášený mšenský divadelní spolek a nyní se několik málo Mšeňáků rozhodlo pro obnovu tohoto krásného a dobou zanedbaného místa?
Dáváte tím najevo, jak jste laxní. Dřímá snad ve vás doba minulá, kdy se zašlapávalo, co se mohlo? Jak myslíte, že nyní město Mšeno vypadá v očích diváků, kteří očekávali podporu a pár slov od zástupců města. Navíc, když Jiří Říha v úvodu děkoval městu za podporu? Co si asi mysleli ti nádherní mladí herci, kteří přijeli oživit léta zapomenuté místo svou pěkně nacvičenou pohádkou?
(mbh)