OlešnoSkalička v ziměEvangelický kostelOlešno

Město MšenoŽivot ve městěInformace pro turistyFirmy, službyMšenské novinyDomůAnglickyNěmecky


 ?

 

 Anketa

Guttenberg stavebn� spole�nost - �len skupiny PCS

© 2022 VIZUS | webmaster

Tento web je provozován na systému CMS.

Čím budeme jezdit na Mšensku?


Rozhovor s Martinem Machem o fungování společnosti Kokořínský SOK

Mšensko – V mšenském regionu zajišťuje veřejnou dopravu mimo jiné společnost Kokořínský SOK. O rozhovor jsme požádali jednoho z jejích jednatelů – starostu města Mšena Ing. Martina Macha. Druhým jednatelem je starosta Chorušic Martin Bauer.

V čem vidíte největší problém současnosti?
Před několika lety začal tehdejší hejtman David Rath dělat reorganizaci autobusové dopravy s několika razantními restrikcemi. U nás se to týkalo například sobotního spoje do Prahy nebo několika spojů do okolních vesnic. V ceně za kilometr, kterou kraj hradí dopravcům, musí být částka na obnovu vozového parku, čili přiměřený zisk. Zatímco v minulosti byla tato suma v řádu několika korun, což umožnilo dopravcům obnovovat vozový park a dodržovat jeho průměrné stáří, dnes se bavíme o výši několika haléřů.

To je ovšem docela zarážející...
Všichni dopravci jsou nyní ve svízelné situaci, neboť z částky, kterou jim kraj platí, nelze nashromáždit potřebné finance na obnovu. Za této situace přemýšlíme, jak ji vyřešit jiným způsobem.

A jaká situace je v SOKu?
Předloni se nám podařilo pořídit jeden větší autobus Isuzu za slušnou cenu, protože šlo o předváděcí model. Jeho pořízení se z poloviny financovalo z vlastních zdrojů společnosti, zbytek byl na leasing, který skončí na podzim příštího roku. Nyní potřebujeme v obnově pokračovat, což je otázka necelých dvou milionů korun za jeden mikrobus.

Jaké jste tedy zvolili řešení?
Skoro všechny renaulty jsou stejný ročník výroby, takže nyní je třeba je nutně začít obměňovat. O tom se již rok ve společnosti, kterou vlastní třináct obcí, diskutují dva návrhy. Buď si od obcí půjčit, aby nebylo nutné si brát úvěr, a část řešit leasingem a vlastními zdroji. Druhý návrh byl prodej společnosti, protože se někteří společníci domnívali, že její provoz není dlouhodobě udržitelný. Tento návrh ovšem neprošel, a tak jsme s novými zastupitelstvy začali pracovat na novém řešení. Na jaře valná hromada SOK schválila přijetí úvěru ve výši jednoho milionu korun a pověřila jednatele, ať osloví obce, zda by nějakou částku nepůjčily z vlastních zdrojů – posílily kapitál společnosti. SOK může nyní poskytnout 600 tisíc korun.

A jaká byla odezva?
Některé obce se k půjčce, jejíž doporučená výše byla 80 tisíc korun, vyjádřily kladně, některé bohužel půjčku zamítly. Byť nepůjčili všichni společníci, s nashromážděnými prostředky můžeme nákup autobusu realizovat. V současnosti poptáváme jednotlivé dodavatele a zjišťujeme nejvýhodnější nabídky.

Jak si vysvětlujete fakt, že peníze nepůjčili všichni?
Bohužel narážíme na trvalou neochotu některých společníků podílet se na provozu SOKu pomocí půjčky, což znamená pouze dočasné financování. Společnost je schopná půjčky splácet, o čemž svědčí fakt, že některé bývalé závazky jsou už splaceny. Zbytek bychom pokryli z prostředků, které nám na opožděných platbách dosud dluží Středočeský kraj. V loňském roce vytvořil SOK zisk ve výši 350 tisíc korun, jedná se tedy o ekonomicky zdravý subjekt schopný splácet své závazky.

Co vás v řešení problému ještě trápí?
Je zarážející, že některé obce se staví k půjčkám negativně nebo stále navrhují společnost prodat či se dokonce vůbec nezúčastňují jednání valných hromad, čímž často blokují přijímání důležitých rozhodnutí. Proto chci toto téma zveřejnit, protože si nejsem jist, zda občané v jednotlivých obcích vědí, co vede jejich zastupitelstva k tomu, že se nechtějí podílet na financování veřejné dopravy, a proč chtějí společnost prodat. Pokud dojde k prodeji nějaké větší společnosti, která s obcemi není nijak svázaná, rozhodně nebude doprava levnější.

Jaké řešení se nabízí?
Protože se připravuje změna znění zakladatelské smlouvy, na podzim připravujeme svolat valnou hromadu, na níž se smlouva bude probírat. Zároveň se budeme tázat těch obcí, které se nechtějí podílet na chodu společnosti, brzdí její rozvoj, nebo svou neúčastí přímo blokují její chod. Budeme chtít vědět, zda změní svůj postoj, či se svého podílu ve společnosti zbaví ve prospěch ostatních společníků. Převody podílů upravuje společenská smlouva.

Co by to znamenalo pro občany takových obcí?
Neznamenalo by to nic, třeba by jejich podíl převzala jiná obec se zájmem o rozvoj společnosti. Pak by se nemohlo stát, že by valná hromada nebyla usnášeníschopná. Kdo tedy nemá zájem o společnost, ať svůj podíl prodá dalším společníkům. To je moje výzva, kterou činím veřejně pro celý region.

Co říci závěrem?
Pikantní je, že vlastně nejde o peníze. Poté, co jsme v nedávných letech společně vybojovali zvýšení daňových příjmů pro malé obce, mnoho obcí, které jsou menší než Mšeno, má na účtech částky v milionech, přesahující jejich roční rozpočet. Tady se bavíme o nějakých padesáti tisících na pár let. Jde o nepochopení celého modelu fungování dopravy v našem regionu a funkce společníka v obchodní společnosti.                 

Karel Horňák

Půjčku poskytly (v tis. Kč)
Mšeno 150, Kokořín 80, Nosálov 80, Vysoká 80, Kanina 50, Lobeč 50, Hostín 20 – celkem 510

Půjčku zamítly
Chorušice, Kadlín, Nebužely, Řepín, Stránka

Neúčast na valné hromadě Sdružení obcí Kokořínska:
Kanina, Nosálov, Kadlín, Vysoká