Čtyři kousky chleba z Birkenau
V dnešní knize se vrátíme o 71 let zpět. Je jaro 1944 a v Maďarsku právě začaly hromadné deportace Židů do Osvětimi. Součástí jedné z nich je i tehdy šestnáctiletá Magda Hollanderová, později provdaná Lafonová. Její život patřil k těm, které byly zahrnuty do konečného řešení židovské otázky. Magda však přežila a po letech vydala své svědectví o hrůze koncentračních táborů v knize, jež nese podtitul Svědectví z Osvětimi a má název Čtyři kousky chleba (fr. 2012, česky 2013). Kniha se skládá ze dvou na sebe volně navazujících částí, jež spíše vyjadřují osobní posun v myšlení autorky, než v tematice.
První část – Cesty času – vyšla francouzsky již koncem 70. let 20. století jako reakce na rozhovor, který pro L‘ Express roku 1978 poskytl francouzský novinář a antisemita Louis Darquier de Pellepoix, zanícený propagátor nacismu ve Francii, bývalý generální komisař pro židovské otázky, jenž po válce uprchl do Španělska. Tento válečný zločinec, který byl sice v nepřítomnosti odsouzen, ale do vězení se nedostal, tehdy prohlásil, že v Osvětimi se plynovaly jenom vši. Tato věta „nakopla“ Magdu k tomu, aby se pokusila podat skutečný obraz Osvětimi. Druhá část – nazvaná výmluvně Z temnoty k radosti - je doplněním knihy poté, co se autorce podařilo vyrovnat se s minulostí.
Čtyři kousky chleba je dílo plné střípků vzpomínek, často dolovaných z těch nejvzdálenějších koutů mysli, neboť přirozenou obrannou reakcí lidského organismu je zasunout bolestné prožitky do vědomého zapomnění. Ale Magda Hollander – Lafonová si uvědomila, že je nutné překonat sebe samu a vyvolat často hrůzné vzpomínky na vyhlazovací tábory, jimiž prošla, aby mohla podat svědectví o krutosti nacistické zvůle, neboť právě to, že přežije a promluví, slíbila umírající vězeňkyni v Birkenau, jež Magdě věnovala čtyři kousky plesnivého chleba s výzvou, aby přežila a podala svědectví. Kniha Čtyři kousky chleba není uceleným příběhem, ten si skládáme sami z útržků vzpomínek, básní, citátů, snů a v neposlední řadě i z doslovu, kterým knihu opatřili Nathalie Caillibotová a Régis Cadiet. Věřte mi, že po přečtení se budete společně s jeho autorkou ptát: „Jak to jenom bylo možné?“ A tato znepokojivá otázka vás bude provázet, aniž byste byli schopní nalézt na ni odpověď.
(vkv)