Fatějev Igor, Ing. († 6. 5. 1945 Mělník), ruský partyzán. Syn významného ruského právníka, profesora univerzity v Charkově, s nímž opustil bývalý Sovětský svaz jako emigrant v roce 1920 a žili do roku 1937 v Praze. Jeho otec Arkadij Nikolajevič byl zde předsedou Ruské historické společnosti a předsedou vědecké rady Ruského zahraničního historického archivu. Igor Fatějev se na sklonku 2. světové války připojil k sovětsko – ruské partyzánské skupině v Řepíně, ale jeho činnost v partyzánském hnutí není přesně objasněna (Zdeněk Mareček založil ve Státním okresním archivu Mělník spis Kdo byl Igor Fatějev?, některé údaje o něm jsou v obecních kronikách Řepín a Nebužely). Po neobjasněném smrtelném zranění a převozu do mělnické nemocnice skonal. Pohřben byl v Uhříněvsi. Po válce mu bylo uděleno in memoriam vyznamenání Válečný kříž 1939. V Dole pod Řepínem nedaleko Dolního Harbaska je jeho památníček.
Nedoma Josef (* kolem r. 1800 Vysoká, † ?), učitel. Působil na evangelické škole ve Vysoké. Přeložil anglické dílo Johna Bunyana (1628 – 1688) o dvou dílech Cesta křesťana z města zkázy do blahoslavené věčnosti, které vyšlo česky v roce 1816 a 1864.
Teršl Vladimír (* 23. 5. 1895 Hlinsko † 19. 7. 1976 Děčín), voják z povolání. Studoval vyšší hospodářskou školu, ale přihlásil se dobrovolně k záložní rotě České družiny v Rusku, kde absolvoval důstojnickou školu v Kyjevě. V roce 1916 byl velitelem pochodové roty na frontě v Haliči. Od září 1918 velitel čs. jednotky legionářů, s nimiž se vrátil v roce 1920 do ČSR v hodnosti majora. Stal se velitelem praporu v Levicích a Nitře. V roce 1927 na vlastní žádost
odešel do výslužby. Z území obsazovaného Maďary uprchl a později se přestěhoval do Lhotky na Mělnicku a usadil se v Hleďsebi. Od roku 1941 byl členem odbojové skupiny a pověřen funkcí okresního vojenského velitele, kterou vykonával i po osvobození v květnu 1945. Účastnil se partyzánského hnutí, jeho zásluhou bylo zajištěno prostřednictvím Hospodářského družstva Mělník zásobování paradesantní skupiny z bývalého SSSR. Až do roku 1949 byl ještě velitelem 2. pěšího pluku v Děčíně. Poté byla jeho činnost politicky nežádoucí, byl přemístěn do Prahy a za rok poslán do výslužby. V roce 1939 byl vyznamenán čs. válečným křížem, v říjnu 1945 válečným řádem a v roce 2005 obdržel Stříbrný řád Mělníka in memoriam.
Zdroj – Miroslav Sígl: Kdo byl a je kdo (Mělnicko – Neratovicko – Kralupsko)