Kalita Josef (* 1848 Kouřim † 1920 Mšeno u Mělníka), řídící učitel. V Nebuželích mj. vysázel velký obecní sad, v němž vedl praktickou výchovu žáků, byl dlouholetým zástupcem učitelstva v okresní školní radě v Mělníku. Vynikal svým přístupem ve výchově dětí jako hudebník, malíř, pomolog (do čtyř knih nakreslil všechny známé druhy ovoce), včelař, znalec mnoha jazyků, překládal z francouzštiny, dopisoval si japonsky s cestovatelem Josefem Kořenským (1847 – 1938). Na výstavách v Praze a Paříži předváděl jedinečnou věc – hedvábné šátečky s obrubami různých barev, utkané přímo bourci morušovými.
Schneider Václav (* 9. 2. 1915 Nebužely † 3. 11. 1978 Vídeň), kněz. Vstoupil po maturitě do rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou (mužský řád řeholních kanovníků), byl vysvěcen na kněze a jako farář působil v Praze – Michli a Krči. V roce 1951 byl zatčen jako ostatní členové řádu, odsouzen a nucen pracovat v uranových dolech. V roce 1967 se mu podařil útěk do Rakouska, kde vykonával opět kněžskou činnost. S podlomeným zdravím podlehl zákeřné chorobě.
Procházka Oleg Václav (* 13. 2. 1896 Kokořín † 26. 2. 1945 Brandenburg, Německo), voják, účastník odboje. Studoval českou vyšší reálku v Mladé Boleslavi, v dubnu 1915 odveden a zároveň prezentován jako jednoroční dobrovolník v uherském Szegedu. Abolvoval školu na důstojníky pěchoty a odešel ve funkci velitele čety na ruskou frontu. Podařilo se mu přeběhnout k Rusům a přihlásit se do České družiny jako střelec nově vzniklého 1. čs. střeleckého pluku, u něhož zůstal až do roku 1920. Ovšem ještě předtím byl účastníkem slavné bitvy u Zborova, při ochraně sibiřské magistrály, posléze v Irkutsku a Vladivostoku, kde absolvoval námořní školu. Po návratu do vlasti působil ještě v Užhorodě, dále vystudoval válečnou školu v Praze a byl přeložen do Bratislavy. Mezítím absolvoval ještě armádní plynový kurz v Olomouci, byl učitelem v kurzu pro velitele oddílů v Praze a navíc ukončil sám telegrafní kurz v Kutné Hoře. V 1929 – 33 byl přednostou na hlavním štábu ministerstva národní obrany v Praze, odkud byl přeložen do posádky v Milovicích. V roce 1934 absolvoval aplikační školu útočné vozby ve franouzském Versailles. Od roku 1937 až do likvidace čs. branné moci v létě l939 byl opět na hlavním štábu čs. armády. Ihned po fašistické okupaci se zapojil do domácího odboje Obrana národa, po rozsáhlém zatýkání se skrýval na Moravě, ale v únoru 1940 byl zatčen v lesích u Strážnice. V Praze byl brutálně vyslýchán a žalářován, odeslán poté do Berlína, kde byl odsouzen k trestu smrti. Odtud byl převezen z nejasných příčin do Brandenburgu – Gördenhalle, kde byl v žaláři ještě dva roky. Nacistická vraždící mašinerie na něj nezapomněla a v únoru 1945 byl popraven. Po osvobození byl in memoriam povýšen na brigádního generála. Zatčena byla i jeho manželka Kornelie pro svou aktivní odbojovou činnost, která věznění přežila.
Picko Václav, Ing. (* 23. 9. 1909 Mšeno † 16. 2. 2000), vědecký pracovník. Syn učitele, muzikanta a správce muzea ve Mšeně Václava Picka, absolvent ČVUT v Praze, v letech 1953 – 77 statistik Ústavu hygieny (později Institutu hygieny a epidemiologie) v Praze. Zabýval se pojistnou matematikou a matematickou statistikou. Statistickou analýzou se vztahem k fyzikální nebo biologické podstatě mj. prokázal, že účinek tzv. „pobytů nebo škol v přírodě“ návratem do znečištěné lokality je dočasný a pomíjívý. Doporučil jej aplikovat až třikrát do roka. Je autorem 35 vědeckých prací z bioklimatologie, zdravotní hygieny a meteorologie, a také Základů matematické statistiky a jejich aplikace v bioklimatologii. Organizátor motoristických akcí (terénní soutěže) ve Mšeně.
Sellner Karel (* 23. 10. 1873 Daliměřice u Turnova † 25. 2. 1955 Mladá Boleslav), vlastivědný literát. Pocházel z rodiny, kde jeho otec prošel mnoha funkcemi na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a poté učil na několika školách, mj. v Březovicích, kde učinil významné archeologické nálezy z dob Pšovanů, kteří zde žili. Objevil hradiště zvané po něm v literatuře Sellnerovo. V tomto podbezdězském a kokořínském kraji (Kokořínsko často navštěvoval a miloval, spolupracoval s Eduardem Štorchem a dalšími archeology) sbíral pověsti a legendy, které sepsal v knihách Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína a Rychtář Ježek. Později působil na školách v Bakově nad Jizerou, Mnichově Hradišti a v roce 1919 se stal okresním školním inspektorem v Mladé Boleslavi, kde mj. založil a redigoval regionální sborník Boleslavan. Za svůj život připravil a přednesl 140 přednášek na 437 místech naší země, jak o tom vypovídá jeho pečlivě vedená rodinná kronika, kterou celý život psal.
Votruba Jan Alexandr (* 11. 9. 1884 Budapešť † 25. 2. 1965 Praha), malíř a grafik. Vystudoval pražskou konzervatoř a jako violoncellista zahájil svou samostatnou dráhu v cizině – Tiflisu (Tbilisi), Moskvě, Sofii, aby se opět vrátil do Prahy a stal se členem orchestru Vinohradského, později Národního divadla. Kromě toho vystudoval soukromě malbu a grafiku, přitahovalo jej řezbářství s ušlechtilým dřevem. Na velké šachové výstavě v roce 1943 vzbudila pozornost jeho vyřezávaná šachovnice (bílá figura Krále IV. a jeho královny Blanky, věže mají podobu kokořínských věží atd.) Nezapomenutelné jsou jeho kaligrafické diplomy s miniaturami bohatě zdobenými u příležitosti jubileí osobností našeho společenského a uměleckého života, s nimiž se osobně znal. Přesto největší část jeho tvůrčí práce je uložena v obrazech (odborníci odhadují až několik tisíc jeho obrazů), kdy specialitou jsou jeho miniatury podložené znalostí heraldiky. Tak zachytil na svých cestách všechny hrady a zámky v naší vlasti, mj. mnohokrát Mělník, z Kokořínska vznikl celý Kokořínský cyklus. Od roku 1920 jezdil na letní pobyt do obce Vysoká a pravidelně navštěvoval na Mělníku Milču Uzlovou.