Janatka Josef, Ing. Dr. h. c. (* 6. 1. 1856 Mšeno † 3. 12. 1924 Praha), podnikatel. Absolvent Českého vysokého učení technického v Praze. Nejprve vedl automontážní firmu v Praze – Radlicích (vyráběly se zde motocykly značky Itar a tříkolky). Několik let byl ředitelem Strojírny Breitfeld & Daněk (pozdější ČKD Praha). Spolupracoval s Národohospodářským ústavem při České akademii věd. S jeho přispěním proniklo mnoho průmyslových podniků do světa, zejména účastí na výstavbě cukrovarů (Itálie, Egypt, Rumunsko, Argentina). Předsedal Svazu strojíren a Spolku pro přehlížení parních kotlů. Zasloužil se o založení Národního technického muzea v Praze svým velkým peněžitým darem (1908) a značnou měrou přispěl k výstavbě školy ve Mšeně. Jeho radlická firma zanikla v roce 1930.

Čech Karel (* 3. 12. 1904 Kadlín † 19. 5. 1992 tamtéž), rolník, amatérský astronom. Od mládí pracoval na rodném gruntu, který založil jeho stejnojmenný otec, někdejší starosta obce. V roce 1937 po otcově smrti vytvořil moderní hospodářství, v roce 1938 byl zvolen starostou a po 2. světové válce i prvním předsedou MNV. V padesátých letech násilné kolektivizace se ze svobodného sedláka stal krmič krav, hrozilo mu i vystěhování z obce. Ve volném čase se věnoval hře v šachy a získal si tak – dík jazykovým znalostem – přátele z celého světa. Dále hrál na mandolínu, zabýval se astronomií (vyrobil otočnou mapu oblohy) a chemií. V roce 1962 si nechal patentovat svůj objev „Zákon přirozeného posuvu periodické analogie“, za který získal obdiv amerických odborníků. Netušili, že takovou odbornou práci sepsal mimořádně vzdělaný člověk, bez titulu, krmič dobytka.

Picko Václav (* 10. 5. 1862 Polička † 4. 12. 1934 Mšeno), učitel. Absolvent učitelského ústavu v Praze, učitel v Přívorech a dalších školách na Mělnicku. Od roku 1922 ředitel školy a správce městského muzea ve Mšeně.

Hulicius František Stanislav (* 30. 10. 1825 Mšeno † 5. 12. 1894 tamtéž), veřejný činitel, spisovatel. Základní vzdělání získal ve Mšeně, pokračoval na studiích v České Lípě a Mladé Boleslavi. Vyučil se kupectví v Mělníku. V dalším sebevzdělávání se mu věnovali děkan Antonín Hnojek a Josef Vlasák Odešel do Prahy, kde nalezl upřímného rádce ve Václavu Krolmusovi. Jeho hlavní zásluhy se týkají národního probuzení na Mšensku, kam se z Prahy vrátil. Organizoval zde ochotníky, ochotnické divadlo pod jeho vedením bylo jedno z prvních na Mělnicku, založil sokolskou jednotu a muzeum, ovlivnil rozvoj školství. Byl autorem několika lidových povídek, přispíval do různých časopisů a zejména Národních novin K. Havlíčka Borovského a českých listů v USA (mj. Pokrok západu, první český list od roku 1871 v Nebrasce). Byl proto velmi často vyslýchán policejními orgány. S lékařem Antonínem Hákem se zasloužil o to, že Mšeno od roku 1848 bylo uvědomělým a vlasteneckým městem. Třikrát po sobě byl zvolen purkmistrem města a členem okresního výboru v Bělé pod Bezdězem. V roce 1881 vydal publikaci o Janu Husovi. V roce 1882 daroval městu a škole svou knihovnu. Zahynul spolu se svou ženou dodnes nevysvětlenou úkladnou vraždou.

Diblík Jaroslav (* 16. 6. 1927 České Libchavy † 12. 12. 1999 Praha), novinář a vydavatel. Absolvoval reálné gymnázium v Ústí nad Orlicí a začal jako redaktor, působící nejprve ve východočeském kraji. Od roku 1965 patřil k čelným funkcionářům Svazu čs. novinářů (předseda Žurfondu), spoluzakládal Společnost přátel Jugoslávie. Od roku 1971 bez zaměstnání, externě spolupracoval na festivalech dokumentárních, vědeckotechnických, zemědělských a ekologických filmů. V roce 1968 zakoupil chalupu v obci Kruh v Podbezdězí, odkud řídil v letech 1991 až do skonu Místní noviny Podbezdězí, měsíčníky Kokořínské čtení a Polaban, dále vydával regionální díla (Kdo je kdo, také o jednotlivých obcích, mj. o obcích okresu Mělník, kam zasahovala i jeho činnost), pohlednice obcí, dopisní papíry s emblémy a kresbami. Knihu o něm sepsal Miroslav Sígl (Podbezdězský buditel, vyšla v roce 2002). Je pochován na hřbitově v Kruhu.

Liehmann Václav (* 19. 12. 1794 Stránka † 11. 8. 1875 Vepřek), varhaník, učitel. Učitelskou profesi získal v Litoměřicích a od roku 1835 až do konce života muzicíroval ve Vepřku, Veltrusích a širém okolí. Také učil svého bratra Antonína, který připravil mladého Antonína Dvořáka k cestě za slávou. Dovršil dlouhodobou hudební tradici kdysi proslulé vepřecké fary, školy a obce.

Rokos Teodor (* 5. 6. 1865 Mšeno u Mělníka † 19. 12.1954 Kostelec nad Labem), teolog., hudebník. Vynikl ve hře na violoncello, napsal četné skladby violoncellové, klavírní, chrámové, jakož i fantazie na české lidové písně.

Kulman Václav (* 8. 7. 1892 Kokořín – Truskavna † 20. 12. 1944 Praha – Pankrác), odbojový pracovník. Byl zatčen pro nedovolené překročení hranic, odsouzen k trestu smrti a popraven.

Zdroj: M. Sígl – Kdo byl a je kdo Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko