Druhá část rozhovoru s Vladimírem Hulínem Mihalcem o jeho návštěvách na východ od naší republiky
Je rozd
íl v politickém myšlení mezi západem a východem Ukrajiny?
Určitě je. Na východě jsou doly a na to navazující továrny, je to bohatší oblast. Západ Ukrajiny je o něco chudší. Na východě se jim žilo o něco lépe a neměli takový důvod protestovat. A proto taky na východě je půda pro to, aby tam mohla proruská propaganda působit více než na západě. A ona působí – stejně jako kdysi v Sudetech ta Henleinova.
Například – Lvov a Lvovská oblast je, co se týká názorů a celkového rozhledu, Evropa. To samé Černivce. Je vidět, kde bylo po dlouhou dobu Rakousko, případně Polsko. Poměr k Evropě je zde daleko bližší než na východě, který byl po dlouhou dobu součástí Ruska. Západ jednoznačně daleko víc podporuje Porošenka. Podle mého názoru ale i na východě podpora Porošenka přesahuje 50 %.
Zmiňoval jste západní Ukrajinu, Lvov, Černivce., které byly součástí rakousko-uherské monarchie. Najdou se tam nějaké významné české stopy?
Určitě nejzajímavější českou stopou je bývalá rezidence bukovinských metropolitů v Černivcích, kterou postavil Josef Hlávka. Dnes je to ukrajinská univerzita. Stavěl ji souběžně se zemskou porodnicí v Praze U Apolináře. Kdo to zná, tak ví, že je to stavba z pálených cihel jakoby anglického stylu. Ve stejném stylu, ale daleko větší a o hodně krásnější je stavba na Ukrajině. Je to doslova stavitelská perla, která byla nedávno zapsána do seznamu UNESCO. A Ukrajina je hrdá, že zůstala na jejím území.
Nejde jenom o Hlávku. Mnozí znají vodku Nemiroff. Není z Ruska, jak se mnozí domnívají, ale z Ukrajiny. Nemirov je městečko ve střední Ukrajině. Tam v 19. století postavil pozdější ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Jiří Stibral elektrárnu, zámek pro místní šlechtičnu a obytnou čtvrť. Musím říct, že obyvatelé Nemirova jsou na ty stavby rovněž náležitě hrdi.
Ruská propaganda rozšiřovala argumentaci proti Majdanu, že to jsou fašisti, nacisti, stoupenci toho nejhoršího z ukrajinských tradic za druhé světové války, kdy Ukrajinci se podíleli na vyvražďování Poláků, Židů, volyňských Čechů atd. Byli na Majdanu fašisti? 
Kdybych to řekl úplně pragmaticky, tak určitě ano. Ale bylo jich tam rozhodně méně než třeba na demonstracích v severních Čechách, nemluvě o demonstracích v Paříži, ve Vídni nebo v Kodani. Protože podle evropského výzkumu se aktuálně k nacionálním stranám na Ukrajině hlásí 2,1 % lidí. Když se podíváme jenom na poslední volby do evropského parlamentu – v Rakousku nacionální strany získaly asi 15 procent, paní Le Penová ve Francii 25 procent. V tomto porovnání je Ukrajina nejméně nacionalistická.
A taky je potřeba si vyjasnit, co jsou to fašisti. Z hlediska Rusů je fašista to nejhorší, co si můžete vymyslet. Když chtějí o někom říci to nejhorší, tak řeknou fašista, i když ten člověk třeba s fašismem nemá nic společného. Určitě projevy fašismu nebo nacionalismu na Majdanu byly, ale v naprosté minoritě. Pro zajímavost – nacionalisté se z velké části rekrutují z ultras, z nejtvrdších bojovníků fotbalových fanoušků. Nakonec z toho vznikl i Pravý sektor (dnes už politická strana) – pravý sektor je označení pravé části stadionu. Je zajímavé, že po událostech na Majdanu se všichni fanoušci fotbalových klubů z celé Ukrajiny dali dohromady. Vyhlásili absolutní příměří, ve prospěch revoluce. Vůbec proti sobě nebojují a nevystupují, celou dobu podporují hnutí, které se přiklání k Evropě. Ve velkém finančně, materiálně i lidsky podporují ukrajinskou armádu, která bojuje proti ruským agresorům.
Snad bych ještě doplnil, že skutečnému významu slova „fašismus“ podle názoru odborníků dnes nejvíce odpovídá Putinův režim v Rusku. To, co se aktuálně v této zemi děje, splňuje encyklopedickou definici tohoto slova v podstatě ve všech bodech. O Ukrajině to nelze říci ani v jednom.
Nakonec nedávné parlamentní volby na Ukrajině ukázaly, že radikály v politice si Ukrajinci nepřejí. Máte nějaké ohlasy od svých ukrajinských známých?
Na přípravu voleb a předvolební kampaň bylo velmi málo času, ale Ukrajinci se i tak nerozhodovali podle předvolebních hesel, ale přesně podle toho, jak se která strana chovala v průběhu Majdanu a v následujících měsících, kdy byla země napadena Ruskem a čelila a nadále čelí obrovským problémům.
Volby dopadly tak, jak se očekávalo. S naprostou převahou vyhrály tři proevropské strany, přičemž téměř stejný počet hlasů získaly dvě strany vedené prezidentem Porošenkem a premiérem Jacenjukem. A rovněž dle očekávání dopadli nacionalisté – Ruskem nejvíce nenáviděný Pravý sektor, prohlašovaný za zdroj všeho zla, získal jen 2 % hlasů.
Česká republika nechtěla a nechce jít příliš do sankcí proti Rusku. Mají smysl tyto sankce? Jaká je vůbec perspektiva ukrajinské ekonomiky? Kdyby třeba Rusko řeklo – my s vámi přestaneme obchodovat. Není náhodou třeba řešením rozvíjet ekonomiku s Ukrajinou? Vždyť to není zas tak malý stát.
Trošku bych oponoval v tom, že Česká republika nechce sankce. Já bych řekl (a odpovídají tomu i průzkumy), že většina Čechů sankce podporuje, ale vláda – a hlavně prezident Zeman je úplně mimo mísu. Obdobně jako s Tibetem. Absolutně nelze souhlasit s tím, že to, jestli budu mít o jednu bramboru víc k nedělnímu obědu, stojí za to, aby někde byla potlačována lidská práva nebo aby silnější země napadla sousední a vraždila jeho lidi. Panu Zemanovi ta brambora možná za to stojí, většině našeho národa ale 
jistě ne. Je potřeba zavést sankce, je potřeba proti Rusku tvrdě postupovat. Tvrdě, protože je to zlodějský stát, který ukradl kus území. A krádež území se vždy trestala nejtvrdšími tresty. Jak potrestat stát za to, že ukradl jinému státu něco, k čemu se zavázal v roce 1994 v Budapešti, tedy že její celistvost naopak bude chránit před ostatními? Nejlépe takový státní útvar zrušit. Nebyl by to první státní útvar, který by byl takto potrestán sousedními zeměmi za své zločiny. Doufejme jen, že zrušení nebo zásadní přeměna Ruska proběhne bez války, nejlépe vlastními změnami zevnitř.
Je zapotřebí, aby se i naši lidé vzpamatovali a pochopili nebezpečí – ono to letecky není zas tak daleko. Rusové nás jednou v roce 1945 osvobodili, ale Američanům to zároveň zakázali. Takže tehdy kvůli Stalinovi padly tisíce obránců Prahy. Ty pomníčky by v Praze vůbec nemusely být. Sice osvobodili, ale za cenu mnoha našich obětí.
Prahu osvobodili přece Vlasovci...
Další věc, kterou bychom mohli rozebírat dlouho. Pro mě osobně je hodnota osvobození Prahy Sovětskou armádou, speciálně Prahy, téměř nulová. Že jsem v dětství vyrůstal mezi sovětskými okupačními tanky, které stály před naším domem, o tom už ani mluvit nechci. Ale každopádně Rusové tady mohou být znova. Kdykoliv se jim zlíbí, pokud budeme takhle měkce přistupovat k Rusku, že vlastně je jedno, že obsadili pětinu území Gruzie, že vyvraždili 100 tisíc svých občanů v Čečně – občanů civilistů – prý v rámci boje proti terorismu. A dneska boj proti terorismu vyčítají Ukrajině.
Opravdu – pokud budeme vychvalovat Rusko, které je pro celý civilizovaný svět jednoznačným agresorem a zároveň hanobit Ukrajinu, která je naopak zjevnou obětí, hlásat ruské lži tak, jak to dělá pan Zeman, a pracovat pro ně propagandisticky, jak to dělá pan Klaus a jiní, tak se můžeme lehce i tady dočkat ruských tanků znovu. 
A pokud jde o ukrajinskou ekonomiku – Ukrajina byla decimovaná korupcí. Tu korupci tam přiživovalo Rusko, protože potřebovalo mít vedle sebe nefunkční stát. Jestliže bude Ukrajina tvrdě oddělena od Ruska – například koridorem podobným jako je mezi Amerikou a Mexikem – a začneme s ní spolupracovat jako s normální evropskou zemí, tak já vidím její budoucnost velice dobře.
Ukrajina má nejen černozem nebo obrovské nerostné bohatství a moře, ale má hlavně spoustu pracovitých lidí, kteří jsou aktuálně odhodlaní svoji zemi tvrdě bránit a následně ji budovat.
Doporučuji každému, kdo by si opět chtěl prožít atmosféru, která u nás byla právě před 25 lety, aby Ukrajinu navštívil – pochopil by velmi dobře, o čem mluvím. Musím říci, že po patnáctiletém vývoji naší firmy FAM byla naprostá většina zaměstnanců Ukrajinci. Ve vedení jednotlivých dílen byli Ukrajinci nebo Ukrajinky, protože pracovali velmi dobře a se zaujetím pro práci. I kolegové, s kterými dnes spolupracuji na Ukrajině, jsou velmi aktivní, činorodí a spolehliví.
Ukrajinu vidím pozitivně. Když to řeknu z makroekonomického pohledu, tak jak já to vidím, je to vcelku jednoduché. Jestli může Boeing všechnu svou kabeláž pro letadla vyrábět v Užhorodu, jestli může Nestle vyrábět spoustu potravin na Ukrajině, tak určitě to můžou udělat i jiné fabriky. Dají tam lidem práci, částečně přesunou výrobu tam, budou vyrábět levněji. Ve výsledku budou v Evropě k dispozici levnější výrobky, pokud se budou odtud dovážet. Na Ukrajině naopak může dost lidí z Evropy najít práci při stavbě silnic, metra … a při mnoha dalších věcech, se kterými tam potřebují pomoci. Jen je potřeba to dobře promyslet a zorganizovat. A nebát se. To je všechno.
Málokdo dnes už ví, že právě před sto lety, když T. G. Masaryk v Kyjevě založil československou armádu, jen v tomto městě na Dněpru žilo a pracovalo přes 4.000 Čechů, že na Ukrajině byly desítky poboček našich tehdejších nejvýznamnějších firem.
Nevidím důvod, proč by to tak nemohlo být znovu.
Naděje tady je...
Určitě. Celou dobu, co Ukrajinu znám, říkám, že ta země patří do Evropy. A jednou v Evropě bude. Nevidím důvod, proč by to tak nemělo být. Lidé se tam budou mít postupně lépe. A naopak Ukrajina má Evropě také určitě co dát.
text: Michal Šimek
foto: Vladimír Hulín Mihalec
Dokončení článku najdete v prosincovém čísle Mšenských novin.