Adolf Živný mladší zdatně kráčí v šlépějích svých předchůdců
Je to už hodně let, co cedule v příkopech u silnic vedoucích k severní výspě Mělnicka hlásaly známý slogan „Mšeno – město motorismu“. Kromě ploché dráhy se tu hojně pěstovaly i terénní motoristické soutěže, jež se staly jedinečnou přípravou pro reprezentanty, kteří poté s velkými úspěchy jezdili mezinárodní Šestidenní. Ze Mšena k nim patřili bratři Josef a Jaroslav Kaulerovi, Josef Sirůček či Adolf Živný. Syn posledně jmenovaného – Adolf Živný mladší – kráčí neochvějně v jejich šlépějích. V necelých sedmnácti letech se už dostal do české reprezentace. V rozhovoru jsme probírali nejen jeho dosavadní kariéru.
Jaký je váš největší úspěch?
V loňské sezoně jsem dosáhl na stříbrnou příčku v juniorském seriálu enduro sprintu do 125 ccm. Sice jsem žádný závod seriálu nevyhrál, ale celkový součet umístění mi nakonec stačil na druhé místo.
S jakou konkurencí se nyní měříte?
V naší obsahové třídě je to pět až šest kluků, z nichž jsem zatím nejmladší. Zároveň jsou mými reprezentačními kolegy, s nimiž se účastním závodů mistrovství Evropy. Jsou to starší kluci, mezi 18 a 19 lety, a já od nich sbírám velice cenné zkušenosti.
Jak jste se vy – jako jezdec provinčního klubu – vlastně dostal do reprezentace?
Už ve svých dvanácti letech jsem byl vybraný do sportovního střediska motocyklové mládeže v Jiníně u Strakonic. Tam jsem měl možnost spolupráce s jezdci, kteří v tu dobu jezdili i mistrovství světa (Michek, Kovář, Markvart). I trenéři jsou tam na špičkové úrovni. Díky výsledkům, kterých jsem dosáhl v loňské a první polovině letošní sezony, jsem byl manažerem reprezentačního týmu Jiřím Pošíkem vybrán do reprezentace. Nyní jsem členem kolektivu, který se dlouhodobě připravuje na Šestidenní 2015, jež se jede v okolí slovenských Košic. Účast na tomto podniku je dlouhodobě mým největším cílem.
Můžete přiblí
žit způsob své přípravy?
Každý týden dostávám tréninkové plány, ve kterých je přesně uvedeno, co mám dělat. Nic se nedá ošidit, protože sporttester, který mám při přípravě na svém těle, zaznamená vše do nejmenších detailů. Do přístroje se ukládá moje tepová frekvence a data putují jednou týdně do střediska k vyhodnocení. Jeden kolega se pokusil podvádět, když tester dal svému psovi. Na podvod se přišlo a jezdec musel středisko okamžitě opustit.
Jak jste se cítil coby nováček v reprezentaci na své první soutěži v seriálu ME?
V prvním červnovém týdnu jsem startoval v rumunském Bacau. Už cesta tam byla náročná, přes 1400 km jsme zvládli za více než 21 hodin. Zvlášť v Rumunsku byly cesty ve skalách úzké a nekvalitní, ale pobyt tam jsem si hodně užil. Parta Čechů držela pohromadě a při prohlídce testovaných úseků jsem využil zkušenosti svých kamarádů. 
Zaskočil vás v Bacau nějaký moment?
V prvních dnech to bylo v pohodě, ale ve čtvrtek večer začalo pršet a déšť skončil v sobotu, těsně před závodem. Ještě že přestalo před startem pršet, déšť je třeba na brýle prevít. Trať sice nebyla extrémně náročná, ale jak zapršelo, situace se změnila. Navíc byly ve značení velké nedostatky, což byl na určitých místech docela problém. I já jsem šel už v prvním kole přes řidítka, protože jsem prostě nic neviděl. V celkové klasifikaci z toho nakonec bylo 10. a 11. místo a zároveň prvních osm bodů do hodnocení seriálu.
Jaké jste měl dojmy z probíhajících testů?
Cross test se konal na velkém šikmém palouku, kde to dost klouzalo. Enduro test měl start ve vesnici a jelo se korytem a po vrstevnici až na vrchol hory, odkud se zase padalo zpět do údolí. Trať místy vedla i potokem a byla poměrně náročná. V extrém testu jsme se měli srovnat s umělými překážkami, ale kvůli stavu trati a bezpečnosti jezdců jury tento úkol nakonec zrušila.
Jak se vám dařilo v italské Santa Margaritě di Staffora?
Tam jsem bohužel ani jeden den na body nedosáhl. V sobotu mne přibrzdil defekt zadní gumy, takže jsem ani nedokončil jeden z testů. V neděli jsem zahájil s velkou motivací, měl jsem o pár vteřin lepší výsledek než moji kolegové z týmu. Na třetím testu jsem bohužel trefil strom, ztratil jsem dvě minuty, což znamenalo pád až na pětadvacáté místo. V průběhu dne se mi podařilo předjet několik soupeřů, konečné 19. místo však nepřineslo žádný bodový zisk.
Co vás letos ještě čeká?
Pojedu dva závody MČR v enduru. Jeden z nich se koná o víkendu 23. – 24. srpna na domácí trati u nás ve Mšeně. Pak mě čeká republikový šampionát v Uhlířských Janovicích, který se současně jede jako ME v enduru. Původně se mělo jet v Maďarsku, ale pro nás Čechy je to rozhodně příjemnější varianta. Bylo by pěkné získat znovu nějaké body do evropského mistrovství. 
Jaké cíle si dáváte pro příští sezonu?
Pokud se zadaří, chtěl bych usilovat o titul mistra republiky v kubatuře do 125 ccm. Rovněž bych se chtěl dostat do kontaktu s jezdci na MČR juniorů a udržet se v české reprezentaci, která se bude připravovat na Šestidenní. Při té příležitosti bych chtěl poděkovat všem sponzorům a rodičům, kteří mě finačně podporují.
Karel Horňák
Adolf Živný
nar. 7. 9. 1997
český reprezentant v enduru a motokrosu, závodí za Enduro klub Mšeno
Kariéra: začátky v 7 letech na italském „automatu“ 65 ccm, od 10 let na suzuki 85 ccm soutěžní závody v cross country v rámci mistrovství republiky, ve 14 letech přesedlal na 125 ccm a závodil v MČR v enduro sprintu. Letos účastník mistrovství Evropy v enduru.