To je úkol pro mšenské chovatele, kteří připravili svou tradiční Anenskou výstavu
Bez jediného dne na rok přesně se i v roce 2014 sešli mšenští chovatelé u příležitosti konání tradiční Anenské výstavy drobných zvířat, která je pro všechny členy mšenské základní organizace vrcholem zdejší spolkové činnosti. Ještě aby ne – výstava, to nejsou jen dva dny vystavení zvířat na odiv návštěvníkům, ale nespočet hodin práce zejména před jejím konáním. Posuďte sami!
S téměř ročním předstihem jsou ihned po skončení výstavy (a letos tomu nebude jinak) zajišťováni posuzovatelé zvířat na výstavu příští. Ti mají totiž často velmi nabitý program, a proto plánují svou účast na výstavách s dostatečným předstihem. Na letošní výstavě, kde bylo k vidění přes 330 králíků, 200 kusů drůbeže a 100 holubů, posuzovalo více než 600 zvířat 8 posuzovatelů – odborníků, kteří po několikaleté praxi skládají náročné teoretické i praktické zkoušky. Posuzovatelé jsou arbitři, kteří na každém zvířeti hledají drobné vady a chybičky, za které jsou později strhávány body. Na naší výstavě se každoročně koná i soutěž organizací v odbornosti králíků, pro jejíž vyhodnocení je správné obodování králíků klíčové. V letošním roce vyhrála ZO Ovčáry; Mšeno po loňském druhém místě v letošním roce přední pozice neobsadilo.
Kromě posuzovatelů zajišťuje výbor mšenského spolku i další formální nutnosti – povolení od městského úřadu a veterinární správy, veterinární dozor v podobě zkušeného zvěrolékaře či sponzory a drobné dárce. Jako tradičně nás i letos malým finančním grantem podpořilo město Mšeno, sponzorskými dary pak Pivovar Podkováň, Výrobna krmných směsí Bezno, Restaurace U zlatého lva a řada dalších podnikatelů a podporovatelů ze Mšena i okolí. Jsem velmi rád, že i pro rok 2014 nám hejtman Středočeského kraje přiřkl dotaci 20 tis. Kč na nákup nových výstavních klecí pro králíky, za což p. hejtmanovi i Středočeskému kraji děkujeme. S jejich podporou je tak postupně obměňováno zařízení výstavního areálu!
Bohužel nakoupit a dovézt nové klece nestačí. S týdenním předstihem před zahájením výstavy musí být všechny klece a voliéry vydezinfikovány, nastlány a připraveny na krátkodobý pobyt svých nových návštěvníků. Po této přípravě následuje čtvrteční příjem zvířat a jejich páteční posouzení. Tyto dva dny, očím návštěvníků skryté, jsou na lidské kapacity tím nejnáročnějším vůbec a bez našich věrných pomocníků a lidí, kteří mají o zvířata a chov zájem, by bylo prakticky nemožné celou akci zorganizovat. A to již vůbec nevidím do náročnosti práce žen ve zdejší kuchyni, jejichž zodpovědnost je také nemalá – primárně vůči nám a návštěvníkům, sekundárně i vůči zvířatům (kdo by je krmil, kdybychom pošli hlady :-)).
Až poté je výstava zpřístupněna veřejnosti a lidé mají možnost obdivovat různé plemena a barevné rázy tradičních drobnohospodářských zvířat. Z mnohých názvů jednotlivých plemen přímo srší středoškolská geografie – názvy jako Polský rys, Kalifornský, Novozélandský či Burgundský králík, Belgický obr, Anglický beran či Moravský modrý často, ale opravdu ne vždy signalizují původ daného zvířete. Nebo si skutečně myslíte, že králík Aljaška byl vyšlechtěn ve 49. státu USA a Havanský králík vzešel někde v Kubánské stodole při výrobě doutníků? Ať již to bylo jakkoliv, názvy rozličných druhů zvířat a jejich majitelů se obdivovatelé výstavy dozví z výstavního katalogu, který si také svépomocí připravujeme a za pomoci města Mšena vydáváme.
Letošní výstava, ač v mnohém podobná té minulé, přinesla něco nového, pozitivního. Zaprvé to byla zdařilá účast, kdy se pomyslný „návštěvometr“ zastavil na čísle 550, což je o 75 hostů více než v předešlé sezóně. Druhou a pro mě osobně důležitější skutečností byl fakt, že se mezi návštěvníky mladé i střední generace objevilo několik lidí z okolí, ze kterých přímo dýchalo nadšení pro chov zvířat a z nichž jsem cítil určitý potenciál i pro jejich budoucí zapojení do spolkové činnosti. A že by to bylo potřeba! Vždyť jsme si během volné chvilky dovolili (ač neradi) spočítat věkový průměr našich členů a vyšel nám prakticky důchodový věk – 60 let. Bez dvou nejmladších chovatelů je náš spolek ještě o téměř dekádu starší... Co s tím? Snad si vzít do budoucna příklad z několika málo jiných spolků, které nadšeně pracují s mládeží či popíchnout nejen rodiče, aby své ratolesti k chovu zvířat sami činorodě vedli, dokud zde možnost práce s něčím živým (kromě lidí) je!
Michal Vejvoda