Zikmund Lucemburský rozhodně nebyl „liška ryšavá“
Přednáška Jany Volfové na téma „Lucemburkové – rod vládnoucí v zemích koruny české“ přilákala v pátek 6. června do modlitebny evangelického více než dvě desítky posluchačů.
Ve své přednášce Jana Volfová připomněla přínos zahraniční politiky Jana Lucemburského pro rozvoj českého království. Tato politika byla financována z výtěžku kutnohorských dolů na stříbro, nemělo by se to však tomuto panovníkovi vyčítat. Cílevědomě připravoval cestu svému synu Karlovi, který se nakonec stal německým císařem a jeho panování bylo pro Čechy přínosné už jenom založením univerzity. A nejen tím.
Například ze stavebního řešení Nového Města pražského by si dodnes mohli brát architekti příklad. S výjimkou Ječné ulice totiž nikde neprofukuje vítr. V Ječné profukuje proto, že na přilehlém Karlově náměstí se konaly dobytčí trhy, takže to tam potom tolik nepáchlo.
Asi největším přínosem pro milovníky historie byl pohled na Zikmunda Lucemburského, který v tradičním českém obrozeneckém pohledu byl označován jako „liška ryšavá“. Ve skutečnosti – pomineme–li jeho sukničkářství a požitkářství – to byl velmi schopný politik a diplomat. V době, kdy tehdejší církev byla v krizi a v Čechách panovala občanská válka, to neměl jednoduché. Neustále se však snažil nastolit mír. Upřímně usiloval o to, aby se znesvářené strany sešly a jednaly spolu.
Tolik několik letmých postřehů. Posluchači ocenili kvalitu přednášky nejen potleskem, ale především přáním, aby přednášející opět brzy přijela do Mšena. Jana Volfová to přímo na místě přislíbila s tím, že se bude věnovat Jiřímu Poděbradskému.
Michal Šimek