Geolog Jiří Adamovič přiblížil význam starých vozových cest
Vozovými cestami kočí jezdili hlavně do mlýnů a pro vodu Mnoho úseků starých cest zůstalo zachováno ve skalách. Jde o průřezy hluboké až několik metrů. Už na mapách prvního vojenského mapování ze druhé poloviny osmnáctého století jsou znázorněné staré vozové cesty. Po některých z nich už ale nejsou ani památky. Na své přednášce o tom ve Mšeně hovořil geolog Akademie věd Jiří Adamovič.
Podle předního odborníka na pískovce se do současnosti zachovaly pozůstatky cest ze šestnáctého století a mladší. „O starších komunikacích nemáme žádné údaje. Jsme odkázáni jen na dochované záznamy, v nějaké kronice se třeba objeví záznam o tom, že někdo jel odněkud někam přes nějaká místa,“ vysvětlil na své přednášce o historických vozových cestách v pískovcích mezi Mšenem a Kokořínským dolem geolog. Úseky prastarých cest, které vedly mezi poli, jsou dávno zarostlé, zanesené nebo rozorané. A ty, které byly zasekané do skály, byly většinou později přetesány novými klasicistními cestami.
Staré cesty je možné vyčíst právě na vojenských mapách. Užitečnou pomůckou, jak zaniklé trasy vypátrat, jsou podle Jiřího Adamoviče také modely reliéfu krajiny. „Celé území bylo postupně naskenováno laserovým paprskem z letadla. Díky modelu reliéfu můžeme poznat, kudy cesty vedly, protože terénní vlna je dodneška znatelná. Je to patrné hlavně na polích,“ vysvětlil geolog, který na Kokořínsku zmapoval většinu cest.
Mnoho úseků starých cest zůstalo zachováno ve skalách. Jde o průřezy hluboké až několik metrů. „Ve skále se časem vytvořily koleje od vozů, které byly časem tak hluboké, že muselo být dno cesty seseknuto do roviny. Cesta začala v zářezu například půl metru a během let se prohlubovala třeba až do šesti metrů. Takové cesty vozkové využívali dvě stě a více let,“ popsal a na fotografiích názorně ukázal Jiří Adamovič.
Vysvětlil také, proč se mnoho starých cest rozděluje do několika ramen, která se po nějaké vzdálenosti opět scházejí. „V případě, že už byla cesta v takovém stavu, že byla stěží průjezdná, vytvářela se souběžná boční ramena. Kočí si pak mohl vybrat, jaký úsek k jízdě zvolí.“
Většina vozových cest, které vedou v pískovcových skalách, připomínají takzvané oškrty na skalních stěnách. Ty střídají rovná místa, která vznikla prací kameníků při zarovnávání pojízdné části cesty. Často ve skalách podél cest vznikaly různé reliéfy nebo výklenky na svaté obrázky nebo sošky světců.
„Velmi častý je reliéf Krista, na Kokořínsku je takových reliéfů opravdu mnoho. Mezi další reliéfy pak patří různá znamení, která měla sloužit jako dopravní značky,“ připomněl geolog s tím, že například ve skále vytesaný kříž měl být pro kočího výstrahou třeba před strmým klesáním cesty.
Řada symbolů, které sloužily pro zjednodušení jízdy, je už bohužel dnes nečitelná. V Hlučovské cestě, která spojovala Mšeno s mlýnem Hlučov v Kokořínském údolí, je dokonce vytesaná cesta i pro pěší. Nebyla ovšem prvotně určená pro poutníky. „Od vozové cesty se tam odděluje zasekaná cesta, kde měl pravděpodobně sesednout pomocník kočího a jít obhlédnout cestu, zda například v protisměru nejede jiný vůz,“ poznamenal Jiří Adamovič, podle něhož byla většina cest hojně využívána.
Mezi hlavní důvody, kvůli nímž vozkové vyráželi ze Mšena do Kokořínského dolu a zpátky, patřila voda a mouka. Ve Mšeně byly sice v provozu tři větrné mlýny, ty ovšem nemohly poptávku hospodářů pokrýt. „Jezdilo se proto do Kokořínského dolu do několika vodních mlýnů. Druhým důvodem cest byla voda, které byl ve Mšeně nedostatek.
„Jejím jediným zdrojem tam byla nedávno obnovená Hlovecká studánka,“ doplnil geolog. Pro účastníky poutavé přednášky si Jiří Adamovič připravil výlet úvozovými cestami v okolí Mšena. Téměř padesát nadšenců vyrazilo údolím Debř na Romanov, odkud sledovali průběh cesty, která v polovině rájského kopce navazuje na Umrlčí rokli. Tam si prohlédli průřez cesty skalou hluboký přes šest metrů a přes skalní Bludiště se dostali na Pivovarskou cestu a do Boudecké rokle. Tou pak došli na Droužkov a přes Míčovku se vrátili zpět do Mšena.
Jiří Adamovič připravil i soutěž pro děti, které měly za úkol objevit například letopočty o prohloubení cest nebo různá znamení. Na organizaci přednášky se podílel Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí s městem Mšenem.
Jiří Říha