Pirner Maxmilián (* 13. 2. 1854 † 2. 4. 1924), malíř. Jeden z představitelů pozdního evropského romantismu. Značné chvíle trávil na Kokořínsku, zvláště v Boudecké rokli a Jestřebici.
Pecháček Vladimír (* 3. 4. 1909 Přeštice † 24. 8. 1969 Praha), malíř, grafik a pedagog. Absolvent Akademie výtvarných umění, zpočátku se věnoval sakrální malbě „křížových cest“. Působil v Přerově nad Labem a na Mělnicku. Zamiloval si také Kralupsko. Ateliér měl v Kokořínském údolí, vedle známého hostince U Grobiána. Tragicky zahynul, jeho malířskou pozůstalost předali příbuzní Městskému muzeu v Kralupech nad Vltavou.
Bíza František (* 22. 11. 1849 Mšeno u Mělníka † 18. 4. 1904 Praha), malíř, ilustrátor a kreslíř. Absolvoval gymnázium v Praze, potom začal se studiem medicíny, ale přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, spolupracoval mj. s časopisy Světozor, Zlatá Praha a Květy, ilustroval knihy pohádek a byl autorem mnoha plakátů.
Cinibulk Josef Bedřich (* 18. 4. 1874 Býkev † 14. 7. 1944 Mšeno u Mělníka), učitel, vlastivědný pracovník. Působil na několika školách na Mělnicku (Chlumín, Obříství, Nebužely), posléze ředitel měšťanské školy ve Mšeně, o jehož rozvoj a zvelebování se zasloužil jako regionální a vlastivědný pracovník i publicista. Sepsal dílo 50 let spolku Romanova, rodáků a přátel Mšena a okolí (1894 – 1944), který působil v hlavním městě Praze. Shromáždil bohatou dokumentaci o pobělohorském a prvním českém exulantovi v USA Augustinu Heřmanovi ze Mšena. Sepsal dále turistické průvodce po Mšensku a Kokořínsku (jeho jméno nese turistický Mšenský okruh).
Šimonek Josef (* 26. 3. 1862 Stránka † 18. 4. 1934 Lobeč), podnikatel. Vystudoval obchodní akademii v Praze, od roku 1883 pracovník Škodových závodů v Plzni a jejich zástupce v Kyjevě, posléze prokurista a závodní ředitel, obchodní ředitel a od roku 1914 zástupce generálního ředitele ve Vídni. Zde se také účastnil kulturního života vídeňských Čechů. Po první světové válce měl velký podíl na vytvoření akciové společnosti ze Škodova rodinného podniku, ve kterém byl až do smrti předsedou správní rady. V roce 1919 byl zvolen předsedou Hospodářské úvěrní banky pro Čechy, kterou spojil s Českou průmyslovou bankou. Šimonkovo jméno nesly Podpůrný fond pro dělníky a Podpůrný fond pro úředníky. Předsedal rovněž Svazu čs. průmyslníků, byl senátorem za agrární stranu a předsedou průmyslové sekce Čs. akademie zemědělské. Patřil mezi přední české průmyslové, obchodní a finanční manažery.