Mšenští cyklisté letos o prázdninách vyjeli poznávat belgické Ardeny a rakouský Salzkammergut
Po letech prázdninových vyjížděk strávených především po průsmycích Alp jsme se letos vydali o level níže, a to do pohoří Ardeny v Belgii, kde každé jaro probíhají tzv. jednorázové ardenské klasiky. Tři z nich jsme krátce ochutnali. Byly velmi „výživné“.
Po 870 kilometrech v autech jsme v nedělním červencovém podvečeru dorazili do belgického lázeňského města Spa, kde jsme našli dvojhvězdičkový kemp za 6€ na osobu a noc. Druhý den ráno jsme se vypravili na sever do sousedního Nizozemska a hned z toho byla královská etapa v délce 160 km s téměř 2000 nastoupanými metry. 
Po menších logistických problémech jsme dojeli do nizozemského města Valkenburg, kde každoročně končí klasika Amstel Gold Race, jehož letošním vítězem se stal náš Roman Kreuziger. Cílový kopec Cauberg je modlou Holanďanů, pro nás to byl jen tzv. krátký „štěk“, který nesahá ani po kotník našemu Ráječáku.
Nizozemci na cyklisty opravdu myslí. Je tam dokonalá síť cyklostezek a podél hlavních silnic najdete vždy asfaltový pruh pro cyklisty. Při zpáteční cestě jsme si ještě stačili vyjet na nejvyšší horu Nizozemska Vaalserberg s 323 metry nad mořem.
Další den byl ve znamení ochutnávek dvou jarních klasik. Nejprve to byla klasika Lutych – Bastoň – Lutych s mýtickým kopcem La Redoute nad městečkem Remouchamps, které je rodištěm belgického mistra světa Phila Gilberta a kde také sídlí jeho fanklub. La Redoute je přes kilometr dlouhý, velmi „výživný“ kopec (říkáme tomu „prasárna“). Pár kilometrů podél řeky Ambleve a pak pořád nahoru dolů do dalšího cíle, města Huy.
V městě Huy bývá cíl klasiky Valonský šíp. Jak jinak než na kopci. On to vlastně kopec není, ona to je stěna dlouhá 1,3 km. Jmenuje se Mur de Huy, což je v překladu stěna města Huy. Fuj. Ale dali jsme to a ani jsme nepotřebovali horské kolo. Nejvýživnější byla levá zatáčka u kapličky se sklonem 26 %. 
Další dny byly na pohodu. Poznali jsme zajímavosti tohoto kouta Belgie. V mlze jsme si vyjeli na nejvyšší horu Belgie Signal de Botrange s 694 m n. m. Vyšvihli jsme další „prasárnu“ Stele Eddy Merckx, kde má Eddy krásný pomník. Viděli jsme největší vodopády Belgie v Coo a na závěr jsme se dostali i na okruh formule 1 ve Francorchamps. Jen nepřízeň počasí nám nedovolila poznat na zpáteční cestě také trochu Lucemburska na kole.
Rakousko – Salzkammergut
Je až s podivem, že jsme tento nádherný kout navštívili teprve letos. Salzkammergut (česky Solná komora) nabízí rozsáhlou síť bikových a cykloturistických cest s přehledným značením, dech beroucí výhledy a panoramata, perfektně udržované šotolinové cesty s občasným technickým sjezdem, nádherná průzračná jezera s teplotou leckdy přesahující teplotu Jadranu. A co teprve, když se po výživném stoupání dostaneme k salaši, která nabízí osvěžující nápoje a místní kulinářské speciality. Ale popořádku.
Den první. Vyrážíme ze Mšena v neděli v 5.30. Ideální čas na cestování. V 6.00 přibíráme Mělničáky a jedeme přes Prahu, Benešov, Č. Budějice k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště. U Tank Ono doplňujeme nádrže, kupujeme kafe a rakouskou dálniční známku za 249 Kč (Rakousku 8.30 €). Kolem 13. hodiny přijíždíme do Salzkammergutu. Máme vytipováno 6 kempů, teprve ve čtvrtém – v Abersee – mají volno. Stavíme stany, ladíme kola a jdeme na to. Pomocníkem je nám letos vydaný MTB průvodce od Daniela Polmana.
Trasa pěti jezer je lákavá. Přes městečko Strobl se šplháme k jezeru Schwarzensee (všude spousta Čechů), pozvolným stoupáním se dostáváme do výšky přes 1000 m a využíváme pohostinství chaty Buchberghütte. Po prudkém klesání zastavujeme u výhledu na jezero Mondsee a přes sedlo na frekventované silnici se dostáváme do městečka St. Gilgen u jezera Wolfgangsee. Do kempu to je už jen kousek.
Den druhý. Po cyklostezkách dojíždíme do města Bad Goisern, odkud stoupáme ke zdejšímu bikovému klenotu, ke skalní římse Ewige Wand (Věčná stěna). Je to neskutečný zážitek, čumíme na Bad Goisern jak z letadla a fotíme ostošest. Vysekaná cesta s dvěma osvětlenými tunely nás dostala. Večer se do kempu přihnala buřina, fotíme duhu a uléháme s napětím, jak bude zítra.
Den třetí. Ráno po dešti je vlhko a chladno. Na programu je trasa „Best of Salzkammergut“. Po přejezdu autem do Gosau začíná pršet, měníme plán a jedeme do městečka Hallstatt, proslaveného těžbou soli a vykopávkami, dnes zapsaného mezi památky UNESCO. Odpovídá tomu mumraj po městě plném šikmookých turistů s tablety. Přes nepravidelné přeháňky si užíváme města, obědváme kebab a „Bosnu“ a vracíme se na základnu. Počasí se vylepšilo, a tak jedeme na návštěvu města Wolfgang u stejnojmenného jezera.
Den čtvrtý. Počasí super. Jirka M. nám vybral pěkný okruh Zwölferhorn. Průvodce na rovinu říká, že je to okruh se stoupáním s nejvyšším převýšením v oblasti Salzkammergut (Jirko, dík). No dali jsme to a stálo to za to. Nahoře na hoře nádherné výhledy, končí tam lanovka, takže dost turistů, občas si někdo skočí padákem. Dali jsme pivko a dvě prkýnka s mňamkama a hurá dolů občas dost technickým trailem.
Den pátý, poslední. Balíme a přejíždíme k městu Bad Ischl. Zjišťujeme, že je dnes státní svátek Nanebevzetí Panny Marie. Ze zákona jsou všechny obchody zavřeny. Čeká nás výjezd ke kultovnímu statku Hoisnrad. Je tak oblíbený, že k němu vedou tři různé trasy. A všechny jsou brutálními stoupáními. Ale my jsme dobrý, zasloužíme odměnu. Pivečko a gulášovka s překrásným výhledem. V Bad Ischlu se přimotáváme do historického průvodu. Příští rok jedeme zas...
Jaroslav Kůtek