Pozvánka na výstavu prací mšenského rodáka na sál radnice
"To byl Karel Kroupa" je název výstavy zachycující dílo a život akademického malíře ze Mšena, která bude v sobotu 29. června 2013 v 15 hodin zahájena vernisáží na sále radnice ve Mšeně. Desítky Kroupových obrazů pak budou k vidění až do neděle 28. července. Na výstavu „To byl Karel Kroupa“ zve Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí.
Tiše seděl a kreslil…
V létě uplyne šestasedmdesát let od chvíle, kdy se v rodině mšenského rolníka narodil synek. Dostal jméno Karel. Silné jméno pro silného muže. Silného především ve výtvarném nadání.
Karel Kroupa už jako malý chlapec našel zalíbení v kreslení. S tužkou a posléze s malířským stojanem, paletou a tubami barev sedával na mezích a hleděl do krajiny. Díval se z povzdálí na své Mšeno, v němž se narodil a které tak miloval. A právě malebné okolí rodného městečka přenášel do svých obrazů.
Karel byl dobrý kamarád, někdy trochu tajemný, nemluvný, hovořily však za něho tahy štětcem, tužkou nebo perem. Pro své přátele a spolužáky se však Karel Kroupa stal nezapomenutelným umělcem se srdcem dobráka. „Karel s námi sice občas zašel ven, ale raději trávil čas sám. Seděl a kreslil. A to i přesto, že ho kluci pískotem pod okny lákali ven,“ vypráví o svém spolužákovi Irena Mačátová. Seděla v lavici s Karlovou sestrou Alenou, s níž často chodívala do „Kouta“ ke Kroupovým. Ve vzpomínkách se jí proto často vybaví Karel, jak sedí za stolem a stále jen kreslí, tiše, ale energicky. „Kreslil na všechno, co mu přišlo pod ruku. Chrlil jeden obrázek za druhým a odhazoval je v kuchyni na otoman. Škoda jen, že mnohé z nich skončily v kamnech.“
Na Karlových obrazech se často objevují lidé při práci na poli. Nejsou to ovšem ledajací lidé, je to jeho rodina, tatínek, maminka, sourozenci, a také jeho milovaná babička. „V mé mysli zůstalo, jak měl Karel rád svou babičku, pracovitou, rozumnou starou ženu,“ říká další ze spolužaček Věra Konětopská. I ona má na Karla trvalou vzpomínku – jeho tři obrazy.
Od třetí třídy obecné školy s Karlem seděl v lavici Jiří Škorpík. „Měl ohromný talent. Žádný čistý papír před ním neobstál, a to ani školní lavice. Vždycky bylo poznat, kde sedí on a kde já. Zažili jsme spolu za ta školní léta spoustu příhod,“ vybavuje si svého kamaráda Jiří Škorpík.
Akademický malíř Karel Kroupa se v minulém režimu bohužel neprosadil. Maloval ale bez přestání, maloval pro své potěšení, maloval i ve smutku, svou životní zálibu nikdy neopustil. Opustil ale svou rodinu, své kamarády. Před sedmadvaceti lety odešel bez rozloučení… „Možná, že i teď zarputile kreslí andělským brkem a moudře hledí na naše hemžení,“ uzavírá vzpomínku na Karla spolužačka Irena.
Sepsáno podle vzpomínek spolužáků, které jsou v plném znění otištěné v publikaci vydané u příležitosti výstavy To byl Karel Kroupa.
Jiří Říha, předseda Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí